Kdo může vyhrát <span>Zlatou palmu</span>?

Kultura
19. 5. 2010 14:15
bez popisku 253735
bez popisku 253735

Certified Copy s Juliette Binoche si vysloužila bučení.Canneský festival se nachyluje do poslední třetiny. Obchodníci už pomalu odjíždějí, Zlatá palma se ale bude udělovat až v neděli. A kdo má zatím největší šanci? Adeptů je hned několik.

Kritici se shodují na kvalitách občanského snímku Another Year od Mikea Leigha o každodenních starostech stárnoucích manželů. Pochvalné ohlasy si vysloužilo i drama Of Gods and Men francouzského režiséra Xaviera Beauvoise o křesťanských mniších v Alžírsku, kteří čelí vlně islámského násilí. Naopak bučení se dočkal íránský matador Abbas Kiarostami se svou toskánskou novinkou Certified Copy s Juliette Binoche v hlavní roli.

Mně připadá zatím naprosto ohromující hraný debut Sergeje Loznici s názvem My Joy. Loznica zatím natáčel dokumenty, s nimiž úspěšně soutěžil v Karlových Varech. My Joy je něco jako kondenzát ruské duše, film jenž bych doporučil každému, kdo dumá nad ruskou frustrací i pochybami. Hlavním hrdinou je mladý a poměrně srdečný řidič náklaďáku. Ujíždí ruskými pláněmi, přírodou, kterou nelze spoutat. Potkává figury nejrůznějších osudů: hamižní policajti na silnicích šikanují osamělé řidičky. Stařec se skrývá od konce II. světové války, kdy zabil nenasytného důstojníka. Začínající prostitutka nestojí o slitování. A nakonec ho navštíví i tři tuláci. V pustině hrdinu zabijí - kvůli pytlům mouky na korbě náklaďáku. Pak se příběh stáčí k dalším traumatům Velké vlastenecké války a vzápětí sledujeme jednoho ze zločinných tuláků a jeho dlouhou cestu mrazem do noci.

Dokumentarista Sergej Loznica debutuje s folmem My Joy.Obrazy z války jsou silné jako povídky Isaaka Babela, Loznica navíc všude nemilosrdně strhává jakoukoli ruskou slávu a vlastenectví - osamělí poutníci odjinud se vlastně setkávají jen s barbarskými násilníky nebo fanfarónskými zoufalci. Film je zároveň tvrdou obžalobou ruských pořádků -policie, když už se vyskytuje, tak se chová jako banda gangsterů se šerifskou plackou, stejně jako armáda.

Film je sestaven z výjevů, které velmi dobře obstojí samy o sobě, dohromady je spojují často jen velmi jemná příběhová struktura. Dlouhé záběry kladou nároky nejen na herecký um, ale i na režiséra. Aby to neměl tak jednoduché, často v průběhu záběru odkrývá druhý plán, jehož důležitost postupně narůstá: jako na začátku, kde na silniční kontrole diskutuje hrdina s policajtem o svých papírech, zatímco v pozadí druhý policajt poručí blondýně vystoupit ze sporťáku a hrabat se v kufru. Ona se samozřejmě předkloní a policajt si zálibně obhlíží svou kořist. Zároveň na její zadek gestem upozorňuje kolegu v popředí, který pořád mluví s hrdinou v dialozích plných dvojsmyslů a narážek.

Loznica nestojí o nenáročné publikum, k vyprávění nevyužívá slova, ale informace vám podává obrazem, a ten se v průběhu času proměňuje jako duhovka.

Z Loznicova mistrovského debutu pak budete odcházet s hlavou namoženou od přemýšlení a sestavování režisérovy mozaiky, jenže taky s rozklepanými koleny. My Joy je výpověď o zemi, kde vítězí zvíře nad člověkem, primitivní nad lidským. Ty údery dopadají jako neúnavná pěst, přímo na hlavu, od první minuty do poslední, v rouše neodolatelně krásné kinematografické poezie.

Foto: festival-cannes.com

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ