Film slovenské režisérky Ivety Grófové Pátá loď, který vznikl v české koprodukci podle knihy Moniky Kompaníkové, přijde do českých kin 6. dubna. Film získal na festivalu Berlinale podle rozhodnutí dětské poroty Křišťálového medvěda v sekci Generation Kplus a do sekce pražského Febiofestu Central Park se dostal vedle zahajovacího snímku Přes kosti mrtvých Agnieszky Hollandové.
"Příběh jsem vnímala jako velmi silný, už když jsem knihu četla poprvé. Líbila se mi její atmosféra. Po svém celovečerním debutu jsem měla chuť natočit něco vizuálně zajímavého - a dětský svět to nabízí," uvedla Grófová.
Hlavní postavou je desetiletá Jarka, jejíž máma svou roli příliš neplní. A tak děvčátko hledá lásku a nachází ji náhodou, když vezme dvě batolata do opuštěné zahradní chatky. Její skutek je dětsky upřímným pokusem napravit svět dospělých hrou na rodinu, jakou by chtěla mít. Knižní předloha se na Slovensku stala nejlepší knihou roku 2010.
Hlavní představitelku Grófová hledala v castingových agenturách i na vlastní pěst. "Desetiletou Vanessku jsem vybrala ze zhruba stovky děvčátek, musela zvládnout i psychologicky těžké herecké polohy, pro dítě nezvyklé. A tak pomohly i testy," řekla Grófová. Kromě Češky Johanny Tesařové do filmu obsadila neherce.
"Můj nový film není určen prioritně dětskému divákovi, i proto mě ocenění na Berlinale překvapilo. Po projekcích jsem však zjistila, že příběh děti zaujal, což se projevilo i při diskusích s nimi. Kniha Pátá loď je inspirovaná skutečnou událostí z Čech, kde vyšel článek v novinách o děvčátku, které ukradlo miminko v kočárku a začalo si hrát na jeho mámu," řekla režisérka.
Koproducent Jiří Konečný ze společnosti Endorfilm měl na Berlinale pátý snímek, shodou okolností s názvem Pátá loď. "Snažím se dělat mezinárodně srozumitelné projekty. Když se to podaří, potvrzuje to, že zajímavé snímky umíme dělat," řekl.
Vizuální umělec Tomáš Svoboda na Febiofestu představil celovečerní experiment Jako z filmu. Tento spoluzakladatel galerie Display a pedagog na Akademii výtvarných umění do něj obsadil Jiřího Menzela, Martina Pechláta, Romana Zacha, Miroslava Krobota a Kláru Melíškovou. Pojal ho jako úvahu nad rolí filmu v prožívání světa.
