Dospívání je jedna z nejsložitějších etap lidského života, přičemž je celkem jedno, zda jste kluk, nebo holka. Citové zmatky, nejistota v sobě samém, sexuální nevyhraněnost a touha po různých experimentech... někdy se útrapy dospívání snášejí lépe, jste-li ale zakřiknutí a ve škole neoblíbení, může to být pořádně náročné. Podobné problémy řeší prakticky všechny postavy švédského filmu Kluci (v originále Pojkarna), jakkoli navzdory názvu jsou hlavními hrdinkami tři dívky.
Za filmem Kluci stojí čtyřicetiletá scenáristka a režisérka Alexandra-Therese Keinigová a jedná se o její druhý snímek. Opět v něm řeší svou klíčovou otázku ohledně sexuální identity jednotlivce, přičemž na rozdíl od své prvotiny Líbej mě neřeší pouze lesbickou tematiku. I když homosexuální problematikou je prodchnutý celý film, protože rozdíly mezi mužem a ženou se podstatně stírají.
Létající Čestmír v severské depce
Jsou kamarádky, jsou tři a svůj čtrnáctý rok života neprožívají právě nejlíp. Kim (Tuva Jagellová), Momo (Louise Nyvallová) a Bella (Wilma Holménová) nejsou právě typické krasavice, moc jim to nejde ani v tělocviku a že by byly mezi svými spolužáky nějak populární, to se určitě říct nedá. Spíš naopak, každá z nich zažívá nějakou formu drobné šikany od vysokých, úspěšných a sportovněji nadaných výrostků (snad i pohlednějších, ale mezi švédskými teenagery těžko vybírat hezké lidi). Přitom jediné, co jim chybí a co zoufale potřebují, je sebedůvěra, nic víc. Ale jak ji v takovém prostředí získat?
Jenže řešení se naskytne, a není jen tak ledajaké. Nabízí ho jedna zvláštní rostlina, jejíž nektar z bobulí dokáže zakřiknuté a ušlápnuté dívky proměnit v chlapce. Má to ale háček - vždycky jen na jednu noc, pak se vrátí zpět do své podoby. Na první pohled to stačí, holky po takové noci získávají mnohem větší sebevědomí a třeba se i začnou lepšit ve sportovních aktivitách. Jenže čím déle to trvá, situace se začíná komplikovat, a to především pro Kim. Ta se jako kluk stejného jména totiž zamiluje do jednoho sígra, který by o ni jako o holku neopřel ani kolo, jenže v klučičí podobě spolu začnou kamarádit. Ale všechno má svoje hranice...
Milostné tápání
Keinigová svůj film napsala podle úspěšného románu švédské spisovatelky Jessiky Schiefauerové. V českém překladu knížka z roku 2011 zatím nevyšla, ale v domácím prostředí se z ní stal hit, mimo jiné vznikla na její motivy divadelní hra, která se ve Švédsku hrála s docela solidním ohlasem. Do mnohokrát omletého příběhu o dospívání přináší originální motiv kouzelné květiny (který ovšem u nás známe z vorlíčkovsko-macourkovského dětského seriálu Létající Čestmír). Nečekejte ovšem žádnou legraci, sranda se ani náhodou nekoná. Neútulné prostředí a tragičtí hrdinové přinášejí pěkně ponurou severskou depku, jak to Švédové už tradičně umějí.
Jen o málo postavách se dá říct, že by šlo o kladné hrdiny, nakonec stejně jako v životě nemá nikdo charakter jenom černobílý. Zvlášť Kim, z níž se vyklube pro děj nejdůležitější postava, se jako kluk hodně utápí ve "vztahu" s naprostým sígrem Tonym (Mandus Berg). Její androgynní vzhled coby kluka přitahuje ve slabých chvilkách i heterosexuála Tonyho, proběhne chlapecké líbání, které pak Tony ze sebe dostává nadbytečnou agresivitou a skrytým studem za okamžiky přitažlivosti s jiným klukem. Nedozví se, co za tím je - a ani nemůže, podobnému příběhu by stejně neuvěřil. Tápání s vlastní sexualitou s komplikuje ještě víc při líbání jedné z dívek s Kim coby klukem - a teď jak to vlastně je?
Místo psychologie trochu nudy
Problému kolem zajímavé premisy filmu je ale více. Jednak docela nesympatické postavy, kterými jsou všechny, ani k utlačovaným hrdinkám si nelze vybudovat nějaký bližší vztah, protože se prostě chovají špatně - a to v zásadě všechny, byť Momo a Bella pochopí, že přeměny v kluky nikam moc nevedou a raději si na to dávají pozor. K tomu se nezdařila elektronická hudba, jež zvlášť v halucinogenních pasážích snímek posouvá úplně jinam. A výtka úplně největší - ve snaze předvést propracované postavy s hlubší psychologií Kluci sklouznou do nepříliš zábavného dramatu, který se trochu vleče a místy je dost nudný.
Není špatné občas zapátrat, jak prožívají svůj sexuální vývoj současní dospívající, ale squatová komunita nesympatických puberťáků moc příležitostí k důkladnějšímu průzkumu moc příležitostí nedává. Zajímavý námět byl potlačen pomalým dějem a postavami, které se nemohou vyznat nejen v sobě.
