Kontroverzní režisér Oliver Stone: traumata z Vietnamu ho přivedla k filmu

Američan Oliver Stone patří k nejzajímavějším režisérům, kteří se pohybují v Hollywoodu. Píše, režíruje a produkuje populární, ale taky poměrně kontroverzní filmy, ve kterých se často dotýká citlivých míst americké historie. Autor slavného válečného filmu Četa slaví ve čtvrtek 15. září sedmdesátiny.

Stone se narodil v roce 1946 do bohaté rodiny na newyorském Manhattanu. Otec byl synem židovského obchodníka, matka přísnou katoličkou s francouzskými kořeny. Po roce studia Stone odešel z univerzity v Yale a jako učitel-dobrovolník se poprvé dostal do Vietnamu. V roce 1967 se do války vrátil již v uniformě. Po sérii zranění, traumatizujících zážitků z bojů a s několika vyznamenáními odjel zpět do USA, kde mu armáda zaplatila studia na filmové škole.



Deziluze z Vietnamu se na dlouho stala Stoneovým hlavním tématem, natočil několik krátkých filmů o veteránech a čekal na příležitost zrealizovat velký film. Zlom v jeho kariéře přišel až v roce 1986, kdy se mu podařilo sehnat investora a natočit film Četa, k němuž napsal i scénář. Četa se stala mezníkem v dějinách válečného filmu a odstartovala Stoneovu hvězdnou kariéru. Ve filmu ukázal válku sugestivně a efektně obnaženou až na dřeň - zabíjení civilistů, krutou nesmyslnost některých vojenských operací a rozklad osobnosti vojáků. K tomuto tématu se později vrátil v dalších dílech z vietnamské trilogie - Narozen 4. července (1989) a Nebe a země (1993).

Po Oscary ověnčené Četě se Stone pustil do dalšího komerčně úspěšného projektu, filmu o světě velkých financí s názvem Wall Street (1987). Za postavu bezohledného milionáře získal Michael Douglas svého prvního hereckého Oscara a Stoneovy akcie na filmovém trhu zvýšily svou hodnotu.



V roce 1991 zfilmoval osudy legendární skupiny The Doors a především se věnoval smrti amerického prezidenta J. F. Kennedyho ve filmu JFK. Za tento snímek však sklidil i negativní ohlasy, kritici mu vyčítali manipulaci s fakty, podsouvání spekulací do reálných kulis a důraz na spiklenecké teorie. V roce 1994 pak Stone natočil podle scénáře Quentina Tarantina vizuálně brilantní film Takoví normální zabijáci, od jehož prvoplánově moralistického vyznění se však Tarantino distancoval.

V dalším období Stone střídal žánry - vedle obligátní společensko-kritické fresky o prezidentu Nixonovi (Nixon, 1995) si vyzkoušel temný krimi žánr ve filmu U-Turn (1997) nebo popsal svět amerického fotbalu ve snímku Vítězové a poražení (1997). Jeho popularita však pomalu klesala.



Převážně kritické reakce zejména v Americe pak sklidil svým dokumentem Comandante z roku 2003, v němž vylíčil kubánského diktátora Fidela Castra s tak velkým pochopením, že občas přerostlo až v obdiv. Komerčně příliš neuspěl ani historický velkofilm Alexander Veliký (2004). Nakonec vznikly až čtyři verze tohoto snímku. Smíšené pocity vyvolal u diváků i film World Trade Center (2006). Prezidentskou trilogii dovršil snímkem o Georgovi Bushovi mladším (2008).

Pod palbou kritiky se Stone ocitl před šesti lety za své výroky o Židech a nacistickém diktátorovi Adolfu Hitlerovi. Režisér si mimo jiné stěžoval na "židovskou převahu v médiích". Podle deníku The New York Times pak Stone v rozhovoru také hájil nacistického vůdce Adolfa Hitlera. "Hitler byl Frankenstein, ale měl také svého doktora Frankensteina," uvedl s tím, že na vzestupu diktátora měl podíl německý, britský a americký průmysl. "Hitler mnohem více poškodil Rusy než Židy," uvedl také režisér. Již v minulosti přitom Hitlera označil za obětního beránka.



V roce 2013 byl hostem karlovarského filmového festivalu, kde převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

Ani Stoneův osobní život není příliš idylický - je potřetí ženatý a jeho problémy s alkoholem a drogami často plnily stránky bulvárních médií.