Kouzelnický baron Prášil Karel Zeman

Kultura
3. 8. 2016 19:02
Baron Prášil byl ve své době světově uznávaný film, a své kvality si drží dodnes.
Baron Prášil byl ve své době světově uznávaný film, a své kvality si drží dodnes.

Letošní léto je na obnovené premiéry remasterovaných filmů skutečně bohaté a je radost kvůli nim obíhat kina. Když netoužíte po filmových novinkách, které se nemusí vždy podařit, sáhněte po osvědčené klasice: už tu byl Terminátor, Ikarie XB 1, Noc oživlých mrtvol, Ben Hur nebo Poslušně hlásím, a to nás ještě čeká už za pár dní Barbar Conan a 1. září Casablanca. Tento týden v pondělí do kin vystřelily dvě československé klasiky z 60. let - muzikál Starci na chmelu (1964) a především Baron Prášil (1961) fenomenálního režiséra Karla Zemana.

Baron Prášil není prvním restaurovaným filmem rodáka z Ostroměře Karla Zemana, vzpomeňme třeba na loni uváděný Vynález zkázy, určitě ale stojí za pozornost. Vznikl totiž na vrcholu Zemanových tvůrčích sil, vklínil se do jeho verneovského období a řadí se k režisérovým nejlepším dílům. Dnes stojí možná trošku v ústraní vedle dalších Zemanových snímků, ale ve své době sbíral jedno mezinárodní ocenění za druhým (Stříbrná plachta v Locarnu 1962, první cena Mezinárodní unie technických filmových společností v Moskvě 1962, Zlatá palma v Bordigheře 1963, Stříbrná mísa v Bostonu 1963, velká cena v Cannes 1964) a stal se patrně nejlepším zpodobněním postavy barona Münchhausena ve světové kinematografii. Ani jinak působivý film Terryho Gilliama Dobrodružství barona Prášila nedosahuje kvalit Zemanova spektáklu, třebaže ex Monty Python se jím přiznaně inspiroval.

Zemanova cesta filmem

Filmový kouzelník se do služeb filmu vydal po třicítce, kdy působil ve zlínském trikovém ateliéru. K prvnímu vlastnímu snímku se dostal těsně po skončení války v roce 1945 při realizaci loutkové části poetického Vánočního snu. Tehdy ještě hrané sekvence měl na starosti Bořivoj Zeman, jeden z nejvýznamnějších českých režisérů 50. let (autor diptichu o revizoru Andělovi na dovolených nebo budovatelských pohádek Pyšná princezna či Byl jednou jeden král). Karel Zeman se po animovaném seriálu o panu Prokoukovi a dalších kouzelně trikových pohádkách dostal k vlastnímu kombinovanému filmu v roce 1955. Byla jím Cesta do pravěku, dětsky dobrodružně naivní a zároveň edukativní snímek, v němž poprvé plně využil svůj maximální talent pro spojení loutkových sekvencí s dinosaury a jinými pravěkými tvory a živými herci. Snad všichni jsme ji v dětství viděli - a snad až na výjimky se líbí dodnes.

Režisér Karel Zeman.Poté začalo Zemanovo asi nejslavnější verneovské období. Vynález zkázy (1958) byl oceňován na všech frontách, francouzský novinář a filmař Georges Sadoul ve srovnání s tehdy oscarovým velkofilmem Cestou kolem světa za 80 dní třeba prohlásil: "V žádném případě bych jeden Vynález zkázy nevyměnil ani za osmdesát Cest kolem světa za 80 dní." To je z dnešního pohledu přehnané tvrzení a pětioscarový film Michaela Andersona s Davidem Nivenem v hlavní roli si tehdejší triumf rozhodně zasloužil, ale svědčí to o tehdejším okouzlení Zemanovými díly i daleko za našimi hranicemi. Dále přišel na svět právě Baron Prášil, aby verneovskou trilogii zakončily neméně podařená Ukradená vzducholoď a Na kometě.

V sedmdesátých letech na svá nejslavnější díla Zeman navázal sedmi filmy o cestách námořníka Sindibáda a dvěma pohádkami, ale úbytek tvůrčích sil je na těchto dílech už přece jenom trochu vidět. Z tohoto ranku se vymyká pouze předposlední Zemanova práce, temně laděné animované zpracování na motivy černé pohádky Otfrieda Preusslera Čarodějův učeň. Kdokoli si vybaví havrana krákajícího sípavým hlasem Jaroslava Moučky a volajícího: "Krabate!", dá mi za pravdu, že mu mráz po zádech přeběhne ještě dnes. A tím se plodná kariéra "českého Mélièse" uzavřela. Je z dnešního pohledu naivistická, někdy se až otrocky věrně drží knižních předloh a divák, zvyklý na digitální kouzla, se může jenom podivovat, jak jednoduše a prakticky na koleni Zemanovy iluzionistické triky vznikly. Přesto přetrvaly dodnes a je více než jisté, že ještě hodnou chvíli přetrvají.

Měsíčňan Toník a baron Prášil

Film Baron Prášil začíná na Měsíci. Astronaut Toník tam ve skafandru ke svému úžasu narazí na prazvláštní společnost, která žádné ochranné prostředky nepotřebuje, oblečená je zcela pozemsky normálně - s tím rozdílem, že jde o oděv z dob dávno minulých. Do této roztomilé skupinky vedené Cyranem z Bergeracu patří společnost z verneovky Do Měsíce a také trošku chvástavý baron Prášil. Všichni Toníka omylem považují za Měsíčňana, obyvatele Měsíce, podivují se nad jeho vzhledem a ani na okamžik neuvažují o tom, že by mohl být jako oni ze Země. Naopak mu ji chtějí ukázat a představit - tohoto úkolu se chápe ten nejpovolanější, baron Prášil.

Verneovská společnost na Měsíci připíjí na zdraví prvnímu měsíčňanovi.

Pomocí vzducholodě se baron s Toníkem vypraví do Turecka, kde ze spárů chlípného sultána zachrání půvabnou princeznu Bianku. Oba jí jsou uneseni - velkohubý Prášil se ji snaží okouzlit, a tak se po hlavě, jen za Toníkovy asistence vrhá do všech známých dobrodružství, které známé z legendárních prášilovských příběhů. Na vystřelené dělové kouli se prolétává bitevní vřavou, na mořském koníkovi pluje pod vodní hladinou, ocitne se v útrobách velryby nebo v pařátech ptáka Noha. Bianku však neohromí, té se zalíbí tichý Toník, s nímž skončí kde jinde než na Měsíci. Měsíc totiž není jen patronem snílků a blouznivců, ale také milenců.

Dorého rytiny a Miloš Kopecký

V pozadí fantastického příběhu stojí nejen skvělé zpracování Prášilových dobrodružství, u nás pohříchu známých jen z dětského převyprávění knihy Gottfrieda Augusta Bürgera s nádhernými ilustracemi Cyrila Boudy, ale i zemanovský vizuál. Tentokrát se režisérský čaroděj při přípravě výtvarné stránky filmu inspiroval rytinami Gustava Dorého, jež ilustracemi dooprovodily Bürgerovu knihu roku 1862, a vytvořil další fantasticky snový svět plný barevných filtrů a neuvěřitelných příšer. Výtvarná stránka filmu je dokonce dnes hodnocena jako Zemanova nejpovedenější. Třeba město Bagdád se koupe v temně modré, než je ozářeno zlatými světly z paláce a nadto svitem měsíce. O magičnosti podobných výjevů netřeba pochybovat.

Do první ligy Karel Zeman pronikl předchozím snímkem Vynález zkázy, což bylo na BaronuBaron Prášil byl oproti předchozímu Zemanovu filmu skvěle herecky obsazený. Prášila hrál skvělý Miloš Kopecký a nechyběl ani všemi milovaný Jan Werich. Prášilovi hodně znát. Najednou neměl nouzi nejen o nadané, ale už i uznávané tvůrce a herce, což byla oproti Vynálezu, kde největším hereckým jménem byl Lubor Tokoš, novinka. Hudbu jako tradičně dělal Zdeněk Liška, který si na Zemanových filmech vydobýval ostruhy už od 40. let, se scénářem režisérovi pomohli spisovatel Jiří Brdečka a básník Josef Kainar. I herecké obsazení se sešlo prvotřídní i ve vedlejších rolích - ve filmu můžeme vidět Karla Högera, Rudolfa Hrušínského, Bohuše Záhorského, Karla Effu nebo Jana Wericha (to byla v té době asi největší hvězda a plachý Zeman se prý při každém jejich setkání styděl a byl nervózní).

Roli Toníka Karel Zeman obsadil tehdy málo známým, šestadvacetiletým Rudolfem Jelínkem, princeznu Bianku si pak vystřihla krásná jedenadvacetiletá Jana Brejchová, jež se proslavila o rok dříve postavou Jany Skálové v dramatu Vyšší princip. Hlavní eso měl ale Zeman schované pro roli titulní - a tím byl Miloš Kopecký. Špičkový herec měl těsně před čtyřicítkou a jeho noblesa, elegance a charisma povýšily barona Prášila mezi legendární postavy. V bohaté Kopeckého filmografii asi nejde říct, že některá role byla jeho životní. Pokud by se o to ale někdo chtěl pokusit, určitě by s Prášilem musel počítat.

Škoda omezené nabídky

Bude-li vaše kino nabízet promítání Barona Prášila, neváhejte ani na vteřinu. Pocit užít si nejlepší snímek iluzionisty Karla Zemana na velkém plátně za to stojí. Škoda jen, že se do mnoha promítacích sálů nedostane, multikina ani menší sály v malých městech s ním nechtějí riskovat, nejde o kasaštyk, spíš o milou vzpomínku. Přesto se dá najít různě - v Praze hned ve třech kinech, ve větších městech po celém Česku v osvícených biografech také. A co třeba vyrazit do Berouna, kde film budou promítat v letním kině? Pod noční oblohou vyniknou Zemanovy imaginace ještě mnohem víc.

Autor: David LanczFoto: ČTK , Youtube/PR/Repro/

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ