DVD tip
Král si řekl o Oscara
08.06.2011 08:30
Letošní oscarový favorit a vítěz Králova řeč je mile starosvětskou historkou, která ze souhry dvou herců a prostředí jedné místnosti těží maximum.
Spíš než výhra Královy řeči ve většině hlavních oscarových kategoriích (nejlepší film, režie, scénář a herec v hlavní roli) překvapil fakt, že ten snímek měl ještě osm dalších nominací za kinematografické aspekty, v nichž v rámci loňské filmové nabídky nijak zvlášť nevynikal. Všechny ty návrhy na oscarové ocenění tak hlavně podtrhly to, jak konzervativní institucí Americká filmová akademie je a že se vítězství Královy řeči dalo čekat.
Volba doposud hlavně televizního režiséra Toma Hoopera se zpětně zdá zrovna tak logickým krokem: Hooper to skvěle umí s historickými látkami (za seriál John Adams či film Královna Alžběta sbíral ceny hráběmi), umí pracovat s limity televizních inscenací a hlavně je rodilý Angličan. Tyhle tři věci v sobě Králova řeč spojuje. Odehrává se před druhou světovou válkou ve velmi komorním prostředí a ohlíží se za událostí, jež Brity semkla proti Hitlerovi.
Králem je tu Jiří VI., který se trůnu musí ujmout po smrti svého otce Jiřího V. a abdikaci staršího bratra Eduarda VIII. A že se mu fakt nechce: mimo jiné kvůli traumatům z dětství je chorobně stydlivý a navíc trpí vadou řeči, jež umí státníkovi v době masmédií pořádně zkomplikovat situaci. S trpělivou podporou manželky Alžběty, pozdější královny matky, navštěvuje nejrůznější logopedy, ale žádný z nich mu nemůže pomoct. Až teprve Lionel Logue – metodami excentrickými, leč účinnými.
Tohle shrnutí děje je spíše prolog; těžiště filmu spočívá v interakci mezi králem a Lionelem v terapeutově ordinaci, vyvrcholení pak v triumfální, rozhlasem přenášené řeči k národu tváří v tvář válečným hrůzám. Postupné sbližování těch dvou je komické i dojemné zároveň a vůbec nevadí, že působí trochu jako divadelní hra. Colin Firth si Oscara za roli krále zasloužil, ale možná ještě spíš měl přistát Geoffreymu Rushovi za Lionela. Scénář navíc obsahuje několik labužnických scén typu "co si počít, když nečekaně zjistíte, že vám v předsíni sedí královna“. Finále je pak perfektně vygradované k slzičkám, které jsou sice ždímané hollywoodsky přímočaře, ale zároveň nepostrádají anglický šmrnc, a tak se za ně není třeba stydět.
Mezi oscarovými vítězi působí Králova řeč spíše nenápadně. Za dvacet let diváci nepoznají, jestli vznikla v 80. letech nebo v roce 2015. Což je možná největší potvrzení její sympatické tradičnosti.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.