Recenze
Královna Kristýna: problematika lesbických vztahů a luteránské víry

Poté, co přehlídka současného severského filmu Scandi v Praze nabídla předloňský a zatím poslední snímek finského režisérského matadora Miky Kaurismäkiho Královna Kristýna, dostanou příležitost se na něj v nejbližší době podívat na velkém plátně i mimopražští. Za zhlédnutí rozhodně stojí, protože odhaluje zajímavý osud švédské vládkyně, jež mimo jiné natolik zasáhla i do našich dějin.

Ve filmu dojde i na švédské obsazení a vydrancování Prahy a krádež rudolfinských sbírek, byť se o tom jenom mluví a divák se dočká pouze následků v podobě několika uměleckých děl uschovaných na stockholmském královském dvoře. Zásadní roli hraje ďábelský Codex gigas, největší rukopisná kniha na světě, na níž - ano, přímo na té rozevřené bichli - královna se svou oblíbenou dvorní dámou podlehnou zakázané vášni. Vskutku zajímavá symbolika ve filmu, který jinak s náboženstvím ostře polemizuje.

Panenská královna

Její příběh by měl z hodin dějepisu být dostatečně znám, přesto neuškodí si jej připomenout: v šesti letech ztratila budoucí královna Kristýna I. otce, když Gustav II. Adolf padl na bojišti třicetileté války, a malé dítě se stalo vládcem Švédska, Finska, Estonska a Karélie. Kristýna byla vychovávána jako chlapec, učila se šermovat, jezdit na koni a lovit, hodně studovala a zamilovala se do Descartesových spisů. Po dosažení plnoletosti se vedle vydrancování Prahy zasadila o mír, který byl nakonec ve Vestfálsku potvrzen, pozvala do Stockholmu Reného Descartese a vedla na tehdejší poměry svobodomyslný život. Odmítala se však provdat, a tak roku 1654, v pouhých osmadvaceti letech, zajistila nástupnictví svému bratranci a plánovanému manželovi Karlu X. Gustavovi, abdikovala a odebrala se do Říma, kde konvertovala ke katolictví a žila tam až do své smrti roku 1689.

Kaurismäkiho film se zabývá všemi podstatnými momenty Kristýnina života do okamžiku vzdání se koruny a odchodu ze země. Soustředí se v něm na dva podstatné momenty - věčný spor přísného luteránství s tolerantním katolictvím a spekulace o královnině lesbické orientaci převádí do skutečnosti v podobě dvorní dámy Ebby Sparreové. Snímek si je mnohem jistější právě v soukromých okamžicích obou žen než trochu klopotných otázkách víry, kde nenabízí tolik přesvědčivých momentů, proč by Kristýna měla opustit tradiční víru svých předků a vrhnout se do náruče katolicismu.

Mezinárodní obsazení

Titulní úlohu režisér svěřil dvaatřicetileté Malin Buskaové, která se docela přesvědčivě vypořádala s královnou coby teenagerkou i svou v podstatě vrstevnicí. Co na tom, že věrný historický obraz byl trochu jiný - soudobými kronikáři byla Kristýna I. líčena jako malá, pouhých 150 cm měřící štíhlá žena, chlapecky nehezká a po úrazu v dětství s vychýleným ramenem. Malin Buskaová je standardně vysoká a hezká žena - a je to dobře, protože se s ní divák mnohem lépe ztotožní a na jejím osudu mu záleží. Zvlášť když přijde o jedinou životní lásku, krásnou hraběnku Sparreovou.

Tu ztvárnila kanadská herecká naděje Sarah Gadonová, kterou jsme jen loni měli možnost vidět ve filmech Devátý život Louise Draxe a Indignation nebo seriálu podle Stephena Kinga 11. 22. 63; rozhodně se vyplatí tuhle devětadvacetiletou blondýnku sledovat, protože i výběrem rolí z ní roste velká hvězda. I mužské role, přestože v tomto filmu hrající druhé housle, byly obsazeny výborně, kancléře Oxenstierna si zahrál švédský veterán Michael Nyquist, Kristýnina bratrance a posléze následníka François Arnaud, jeho rivala Lucas Bryant - u nás nepříliš známá jména, oba francouzští Kanaďané, ovšem herci slušní. Po této stránce není co vytknout.

Chtělo by to bohatší výpravu

Trochu hůře na tom byl Kaurismäki s rozpočtem, kdy ani šest a půl milionu eur nestačilo. Sice pokrylo nákladné kostýmy a solidní herce, na jiné věci ale nezbylo - třeba na statisty. Snímek je hodně komorní, odehrává se jen v rámci interakce klíčových postav, na davové scény si nepotrpí a je jasně vidět proč: při letmém pohledu na vojsko, přivážející do Stockholmu uloupené pražské poklady, vidíme jen několik roztroušených komparsistů, kteří mají představovat velkou švédskou armádu. Škoda. Ale je s tím třeba počítat, tohle holt není Hollywood, stále jsme v evropské produkci.

Své třešničky na dortu se dočkají milovníci konspiračních teorií, které nejsou populární jenom dnes, ale těšily se velké oblibě i v minulosti. Totiž jednou z historických možností, jakkoli nepodložených, je ta o nepřirozené smrti Reného Descartese ve Stockholmu, místo aby šlo o normální zápal plic. Královna Kristýna má jasno - francouzský myslitel měl na mladou královnu příliš velký vliv, proto musel být odstraněn... ale fajn, filmařská licence má právo i na větší hlouposti, stačí se podívat na nějaký rádoby skutečný film od Olivera Stonea.

Láska hýbá trůny

Možná je trochu škoda, že místo slibovaného střetu luteránů s katolíky v Královně Kristýně mnohem více vyhrála milostná linie vládkyně a její dvorní dámy. Na otázky víry opravdu moc času nezbylo. Ovšem co je u dvacetileté dívky pravděpodobnější, že ji bude zajímat více - náboženství, nebo láska? A hraje u toho roli, pokud je ta dívka je královnou? Třebaže Vladimír Neff se snažil čtenáře přesvědčit, že královny nemají nohy, na Kristýně vidíme, že mají, a nejen nohy, ale i celá těla - mladá, žádoucí a dychtivá po lidském doteku. A z historie moc dobře víme, že za dějinnými událostmi častokrát stojí něco tak obyčejně neobyčejného, jako je láska.