Domácí celovečerní hrané filmové tvorbě chybí autoři, opravdu dobří scenáristé i dramaturgové. Shodují se na tom filmoví kritici, kterým se nelíbí, že do kin jsou uvedeny všechny dokončené snímky. Přitom se k divákům mohou dostat i jinými cestami včetně digitálních nosičů.
Kvalita kolísá, vedle komedií určených "náctiletým" a občas vysloveně uměleckých snímků, které publikum nacházejí především na festivalech, vzniká spousta filmů zbytečných. A tak se kritikům vybírá obtížně, když uvažují o kandidátech na své ceny, jimiž konkurují Českým lvům. "Každý rok čekáme, až se objeví několik dobrých filmů, za které bychom mohli dát ruku do ohně s jistotou, že si zaslouží hlavní kategorie. Je to čím dál horší," stěžuje si filmová kritička Jana Podskalská. "Právě dramaturgie je v mnoha případech opomíjena."
"Chybí také rozumní distributoři, kteří by některé snímky odmítli uvést do kin. Na plátna by se pak nedostalo všechno, co se natočí," doplnila ji filmová kritička Mirka Spáčilová. Podle ní je dnes jednoduché natočit film a dát ho do kin. "Zatímco kdysi výroba jedné klasické kopie stála zhruba 80 tisíc korun, dnes se promítá z digitálních nosičů, což přijde asi na šest tisíc. Dovolit si to může každý a producenti z tržeb získají 30 procent," vysvětlila.
Vkus festivalových porot a publika se často rozchází. Například loňský vítěz karlovarského festivalu Křižáček se nelíbil ani akreditovaným zahraničním novinářům. Tento případ není ojedinělý - aktuální vítěz Berlinale snímek Nedotýkej se mě natočený v koprodukci Rumunska, Německa, Česka, Bulharska a Francie tam byl přijat rozpačitě a ocenění německá média označila za šokující. "Režisérka dostala i cenu za nejlepší debut, ale její sexuálně velmi otevřený film je spíše pro otrlé diváky," komentovala to kritička Věra Míšková.
Úlohu dramaturga vyzdvihuje kameraman Kristián Hynek, právě oceněný asociací kameramanů za celoživotní dílo. "Digitální technologie mnohé ulehčila. Kvalitní dramaturgií by však mělo natáčení začít a ve střižně končit. Kázeň příběhu a prostředí, ve kterém se odehrává, jsou důležité".
Evropští filmaři už dávno zjistili, že se vyplácí natáčet filmy v mezinárodní koprodukci. Snadněji se shánějí finance, filmy mohou být nákladnější a promítají se ve více zemích najednou. I z české tvorby se nejčastěji dostává na zahraniční festivaly ta koprodukční. V majoritně slovenské produkci natočil Jan Hřebejk film Učitelka uvedený v řadě zemí. Filmař Petr Václav spolupracuje s partnery ve Francii či Itálii, je úspěšný na festivalech.
Především producenti Jiří Konečný, Pavel Strnad a Jan Kallista mají podíl na projektech, v nichž má Česko jen menšinovou část, což jim umožňuje realizovat i složitější projekty. Na Švankmajerovu grotesku Hmyz v koprodukci se Slovenskem se finance sháněly léta i prostřednictvím internetové sbírky. V kinech ji od 19. února zhlédlo pouze 4 tisíc diváků, Kallista ale eviduje mnoho nabídek na uvedení na festivalech i v netradičních distribučních kanálech v zahraničí.
