Pestřejší už to být nemohlo. Tento týden do distribuce vstupuje pětice filmů naprosto rozmanitých – žánrově, kvalitativně i co do diváckých očekávání.
Jednou za čas se stane, že do kin zároveň přijdou dva různé filmy, v nichž vystupuje tentýž herec. Tentokrát se "tuplák" podařil Ryanu Goslingovi. V romantické komedii Bláznivá, zatracená láska hraje pohledného sportovce, který zaškoluje do umění balit ženy čerstvě rozešlého nekňubu v okoukaném podání Stevea Carrella. Je to ale ten druhý film, který má potenciál udělat z doposud nepříliš výrazného kanadského rodáka hereckou hvězdu. Vizuálně vytříbený thriller Drive, v němž Gosling hraje roli bezejmenného "Řidiče", se stal hitem už na letošním festivalu v Cannes a nepřestává generovat extatické výroky o "novém Tarantinovi", "filmu, kde je každý záběr úžasný" a podobně. Novým Tarantinem je myšlen talentovaný Dán Nicolas Winding Refn, který v adaptaci románu Jamese Sallise nechává "Řidiče" přes den pracovat jako filmového kaskadéra a v noci jezdit pro gangstery. Do toho se připlete pohledná sousedka, její manžel čerstvě z lochu a jedna "poslední" akce...
Hororem z titulku je film Nebojte se tmy, který produkčně pochází ze sériové výroby Guillerma del Toro (dále například Sirotčinec). Předělávka televizního snímku z roku 1973 se točí kolem rodinky ve starém tajemném domě na Rhode Islandu, kde straší skřítci posedlí lidskými zuby. Umění pak reprezentuje největší překvapení týdne – Pina. Od jejího režiséra Wima Wenderse se už celé dekády nic moc zajímavého čekat nedá (výjimky potvrzují pravidlo), filmové 3D bývá v drtivé většině případů nuda a téma – moderní tanec – taky není zrovna divácký tahák. Jenže Pina nadchne i lidi, kteří jinak o tanec nezavadí, jak je rok dlouhý, a jako jeden z doposud asi tak tří filmů vůbec používá třetí rozměr kreativně. Původně plánovaný portrét choreografky Piny Bauschové se po její smrti změnil v poctu jejímu klíčovému přínosu světovému tanci. Ve filmu promlouvají i její kolegové, žáci a spolupracovníci, ale o slova tu nejde: výjevy, v nichž se kongeniálně spojují tanec a 3D kompozice obrazu, se jimi popsat stejně nedají.
A když jsme u očekávání, těžko říct, jaká se vázala k filmu Saxána a Lexikon kouzel, v němž se režisér a někdejší hitmaker Václav Vorlíček vrací ke své (a Macourkově) čtyřicet let staré Dívce na koštěti. Nejzdravějším přístupem mohla být zdravá skepse, kterou výsledek potvrdil: Vorlíček se ve svých jedenaosmdesáti už těžko může orientovat v dnešních trendech filmové tvorby pro děti, jeho parťák Macourek už je bohužel po smrti a ambice konkurovat "zápaďáckým" pohádkám a zejména trikům je nesoudná. Buďme milosrdně struční: nová "Saxána" s tou původní nemá skoro nic společného, její děj je splácaný z absurdně nesourodých dějových linií a nedává smysl, digitální triky vypadají jako z konce minulého století a hlavní hrdinkou není ani někdejší Saxana, ani její dcera Saxánka, nýbrž amorální postava Jiřiny Bohdalové nosící velkou část filmu růžový župan a růžové papuče. Dobrou noc, děti.
