42. Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech skončil. Letos ubylo hvězd a přibylo diváků. Celkem se za deset dní vydalo rekordních 136 tisíc vstupenek. Ani upršené počasí či technické zázemí na hranici kolapsu nemohlo ohrozit podmanivou atmosféru, která diváky na festival léta táhne.
K TÉMATU: Filmové Vary ovládli DeVito, Skandinávci a Rusové
Přestože stanové městečko tonulo v bahně, zájem baťůžkářů vzrostl natolik , že pořadatelé chtěli dotisknout akreditační pasy. Nakonec od toho upustili, protože by přibyli lidé zklamaní, že se do kina nevešli. Před každou projekcí se u vchodu tísnil dav mnohonásobně převyšující kapacity zejména menších sálů, beznadějně vyprodaná byla i sekce videoartu, který nepatří právě k masové zábavě.
Technické zázemí a nedostatečné kapacity kinosálů patří každoročně k největším bolestem přehlídky. Kino Čas sice festival přivítalo v novém, jenže za cenu toho, že mu ubylo sto míst. Hotel Thermal, v němž je tradičně umístěno festivalové centrum, je ohromným Titanikem z betonu. Pod plakáty a třásněmi je schovaná elektrická síť na hranici kolapsu; třeba v návštěvnickém centru nelze zapojit ani jediný počítač navíc a ty stávající jsou tudíž v permanentním obležení. Dlouho se mluví i o privatizaci Thermalu a prezident festivalu Jiří Bartoška netají obavy, že pokud hlavním kritériem bude nejvyšší cena, mohlo by to mít pro festival fatální následky.
Nejvíce se toho letos namluvilo o ztracených kufrech Renée Zellwegerové, o nové typografické znělce, která by měla festival provázet i v dalších letech, přestože u diváků vzbudila spíš rozpaky, i o tom, jak hollywoodští producenti v 60. letech chtěli měnit svět a dnes už baží pouze po vysokých tržbách (film Harold a Maude ze sekce Nový Hollywood, připomínající artovou zlatou éru továrny na sny, několik dnů vedl žebříček divácké obliby).
Letošní hlavní soutěžní přehlídka nabídla filmy, které měly navzájem mnoho společného: ve valné většině se zabývaly obyčejnými, civilními lidskými problémy: hroutícími se vztahy, rozpadajícími se rodinami, příchodem neočekávané choroby. Každý z titulů témata uchopil jinak, a jelikož převažovaly filmy ze starého kontinentu, festival nabídl přehlídku dvou reprezentativních a zcela odlišných pólů evropské kinematografie. Filmy z jihu byly prosluněné, barevné, a i když řešily táž vážná témata smrti či nečekaných ztrát, uchovávaly si hladivou líbivost. Severské filmy snímané často dokumentaristickou kamerou a využívající zrnitý obraz zase stavěly na brilantních dialozích, sžíravé sebeironii a černém humoru. Druhý model sklízel úspěch u poroty i diváků. Většina titulů z hlavní soutěže by se měla brzy objevit v české distribuci.
V průběhu karlovarského festivalu se filmaři podobně jako loni sešli se špičkami vládních stran včetně Mirka Topolánka, aby z nich vymámili nějaké peníze. Loni dostali příspěvek ze státního rozpočtu, letos se podpora filmům schovala do novely zákona o digitalizaci. České televizi by totiž přechodně měla přibýt reklama a část zisků za její vysílání by měla připadnout právě českému filmu. Je to jen záplata, ale měla by vydržet, než bude zákon o podpoře kinematografie přijat; na jednání vlády by se jeho návrh mohl dostat snad už na konci letošního roku. Zapáleně se diskutovalo i tom, jak Česká televize využívá (či spíše zneužívá) své výsadní postavení při výrobě a prezentaci původní dokumentární tvorby. Jak čeští dokumentaristé točí za peníze zahraničních producentů a Česká televize pak za poskytnutí věcného plnění a odvysílání filmu neváhá požadovat padesát procent na vysílacích právech.
s přispěním Pavla Mandyse
Foto: Karel Šanda
