Z letošní vlny animáků jsme v kinech viděli zástupce těch povedených, jako byla Zootropolis, hodně průměrných (Hledá se Dory, Tajný život mazlíčků nebo Buchty a klobásy) a i ty vážně špatné (páté pokračování série Doby ledové s podtitulem Mamutí drcnutí). Nyní do kin vstoupilo čtvrtý díl dalšího zbytečně natahovaného filmového seriálu, a to Lovecké sezóny. A zařadilo se mezi ty špatné.
Není na tom ale asi nic překvapujícího. Už první díl z roku 2006 bezostyšně kopíroval vrcholící popularitu Shreka (který měl tehdy po druhém, ještě dobrém díle, a hlavně stál před průšvihovou trojkou) obsazením do rolí hrdinů dobráckého hromotluka a jeho ukecaného mrňavého kamaráda. Medvěd Boog a jelenec Elliot jsou prostě Shrek a oslík, jen zasazení do normálního lesa, ne pohádkového světa. Ani příběhem nebyl snímek nijak originální, povětšinou byl jen nudný a plný vtipů pro předškolní děti, ale přece jenom se jednou za čas přijatelný žert našel. O dalších pokračováních se však nedalo říct ani to, a tak není divu, že čtvrtý díl - mimochodem vyrobený už loni - v USA ani nezamířil do kin, ale rovnou na filmové nosiče. Proč se tak nestalo i u nás, je záhadou. Na velké plátno tahle vyprávěnka nemá.
Vystrašíme medvěda
Celý děj se točí okolo snahy všech zvířat, aby zbavila grizzlyho Booga strachu. Ten se totiž v divočině docela dobře zabydlel, ale chybějí mu pravé instinkty. To se ukáže ve chvíli, kdy celá parta sedí u táboráku, vypráví si historky, až Elliot přidá k dobru jednu strašidelnou - o vlkodlakovi, který má žít ve zdejších lesích. A Boog se k překvapení všech vyděsí. Proto se Elliot rozhodne, že ho strachu odnaučí - tím, že se ho bude snažit neustále strašit. Ostatní zvěř s tím kupodivu souhlasí, a tak začíná pouť strašidelným údolím a fiktivní pátrání po vlkodlakovi. Anebo že by strašidlo nebylo až tak nereálné, jak se původně zdálo...?
Bohužel nemá moc cenu se tvářit, že jde o horší film s lepšími momenty. Ty se tu téměř nevyskytují. Nejlépe za všechno mluví fakt, že zatím všechny ohlasy - ať ze zahraničí, nebo z našich luhů a hájů - unisono mluví o tom, že se při domácí nebo veřejné projekci nudila i cílovka, tedy malé děti. O trošku odrostlejších ani nemluvě. Snad kromě dvou vtipů (skutečně dvou) tam není ani nad čím se ušklíbnout, veškerý humor spočívá v hloupě trapných hrátkách se zvířecími lejny. A to se omrzí i divákovi s minimální mozkovou kapacitou.
Obrovská nekonzistence
Strašpytla natočil úplně nový tvůrčí tým, který neměl s předchozími snímky žádnou spojitost, a na výsledku se to dost odráží. Někdy to vypadá, že režisér David Feiss, pro nějž to po několika seriálech byla první celovečerní práce, a scenárista Carlos Kotkin (napsal též animák Rio 2) si první tři díly zběžně pustili na DVD a šli na to. Obvykle nevadí tolik, když jednotlivá pokračování na sebe úplně nenavazují, ale v Lovecké sezóně je to do očí bijící.
Tak třeba se úplně zapomnělo, že Elliot se oženil a má tři děti. Hlavní padouch, lovec Shaw, je stále naživu. Charaktery jednotlivých postav se zcela proměnily, nakonec základní předpoklad, že Boog je zbabělec, minulé filmy vyvracejí naprosto přesvědčivě. Ani Elliot nepřežil beze změn. Už to není alespoň občas vtipný, hláškující šprýmař, ale naprosto nevtipný cvok, kvůli kterému všichni několikrát málem zemřou. Totéž se týká dalších postav, které se v průběhu série k dalším hrdinům přidaly. Buď se úplně změnily, anebo alespoň přišly o děti. Proč a jak, nikoho nezajímá.
Ani střízlivá stopáž tak nezachrání film, bez kterého by se v českých kinech nic nestalo. Jak mohl distributor rozhodnout o opaku, zatímco třeba na chystané pokračování hororu Blair Witch Project, jež od poloviny září poběží snad ve všech evropských zemích kromě té naší, se nedostalo, je otázkou. Protože představa, že české děti jsou hloupější než jejich vrstevníci z jiných zemí, kteří film jednoznačně odmítli, je hodně naivní. Vtipy o hovínkách po stopadesáté už nemůžou bavit nikoho.