U příležitosti letošního 130. výročí narození filmového režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců němé éry, uvede v neděli večer kino Lucerna jeho snímek Faust. Jedno z vrcholných děl německého expresionismu a světového filmu vůbec vychází ze staré německé legendy. Murnau snímek vystavěl jako velkolepý střet mezi dobrem a zlem, věčností a pomíjivostí, světlem a tmou. Projekci ozvláštní originální hudební kompozice v podání Ivy Bittové a kytaristy Marca Sinana.
Tvorbu slavného režiséra již připomnělo promítnutí dalších dvou snímků, které patří mezi zásadní v dějinách kinematografie a nejsou běžně na filmovém plátně k vidění - Upír Nosferatu a Fantom; za týden se diváci mohou těšit na film Poslední štace s doprovodem kvarteta Clarinet Factory.
Starou německou legendu a Goethovo klasické literární dílo Faust Murnau zpracoval ve filmu v roce 1926. Díky nové kamerové technice vytvořil přelomové obrazové efekty. Využívá světlo coby mystickou substanci a příběh Fausta doplňuje vizuálními efekty, triky a sugestivními kontrastními kompozicemi. Ve spojení s takzvanou odpoutanou kamerou, tedy technikou kamerových jízd, švenků, náklonů kamery a dalších zajímavých obrazových efektů, ve své době film působil jako zjevení. Proslavenou sekvencí filmu je ta, v níž se obří okřídlená figura Mefista vznáší nad městem a rozsívá semena moru.
Friedrich Wilhelm Murnau, vlastním jménem Plumpe, se už jako student začal věnovat herectví a divadelní režii. Práce ho fascinovala natolik, že přijal umělecké jméno a rozhodl se stát režisérem. Čím dál víc očarován možnostmi filmu, natáčel po válce Murnau jeden snímek za druhým. V roce 1922 dal vzniknout filmu Upír Nosferatu, který ho jednou provždy proslavil. Obrátil jím zásady tehdejších expresionistických filmařů vzhůru nohama. Natočil Nosferata v exteriérech a dokázal, že přirozené prostředí je mnohdy magičtější a působivější než uměle vytvořené kulisy. Tento pozoruhodný snímek je dodnes inspirací pro mnohé filmaře.
