Po ztřeštěné a Bridget Jonesovou silně inspirované romantické komedii Všechno nebo nic do kin minulý týden vstoupil druhý český zástupce tohoto kritiky a intelektuály zavrhovaného, ale publikem vyhledávaného žánru. Bylo to právě Všechno nebo nic, které na čele žebříčku návštěvnosti vystřídalo do té doby neotřesitelného Anděla Páně 2, proto sázka na Miluji tě modře se od tvůrců zdála být na jistotu.
Během prvního víkendu ale na Miluji tě modře zamířilo jen deset tisíc diváků, což stačí na pouze sedmé místo v žebříčku; jeho čelo i tento víkend okupuje konkurenční Všechno nebo nic, za nějž i čtrnáct dní po premiéře utratilo svoje peníze přes šestadvacet tisíc diváků. To asi není výsledek, který by producenta a režiséra v jedné osobě Miloslava Šmídmajera příliš potěšil: i když 10 tisíc není žádný propadák, o úspěchu se hovořit určitě nedá.
Láska a umění
Třiatřicetiletý David (Václav Jílek) pracuje jako kurátor v Národní galerii, stále žije se svou potrhlou jogínskou matkou (Taťjana Medvecká) a spolupracuje na výtvarném projektu, který realizuje se svým bohémským otcem (Vladimír Kratina). Je to spíš smolař a moc se mu v ničem nedaří, dokonce dostane výpověď v práci - až si všimne nádherné dívky Terezy (Denisa Nesvačilová). Zatouží po ní a snaží se ji získat. Jenže jak už to tak bývá, krásné holky nejsou na světě nikdy samy. Je tu Igor (Rostislav Novák ml.), artista, žárlivec a naneštěstí Terezin přítel. Kola osudu se už ale dala do pohybu, David Tereze taky není lhostejný... Jenže je tu velkolepá dlouhá artistická tour po Americe, jejíž termín se neúprosně blíží a Tereza má být její součástí.
Z výše uvedeného je celkem zřejmé, že naservírovanou dostáváme klasickou romanci o trojúhelníku, který je třeba v rámci devadesátiminutové stopáže nějak rozlousknout. O tom, jak to dopadne, asi není třeba příliš pochybovat; v tomto typu filmů mnohem spíš jde o něco jiného. Důležitější je, jak hrdina získá dívku srdce, atmosféra, nálada, prostě milostná poetika, aby na snímek mělo smysl jít třeba jako rande s holkou. V atmosféře se Miluji tě modře daří, ani na okamžik publikum nemusí pochybovat, na co se právě dívá, feel-good pocit je snímkem tažený na maximum. Problémy začínají jinde.
Kam se poděl humor?
Je-li film inzerován jako romantická komedie, nabíledni je očekávat nějakou legraci a vtipné scény. Ale ony... jaksi nepřicházejí. Z rozvržení postav je jasné, od koho se příval gagů očekává: Medvecké potrhlá matka s indickou tečkou bindi na čele, vzývající svého guru, měla salvy smíchu vyloženě přivolávat; bonvivánský otec s radami do života a pak po kolenou prchající před některou ze svých múz také. Jenže to nefunguje, nesmějí se nejen přísní kritici, ale ani mainstreamové publikum, a to jednoduše proto, že film prostě není natočený vtipně. Trochu pobaví epizoda s holandským malířem a jeho proskočeným plátnem, ale spíš kvůli své neuvěřitelnosti, než že by byla legrační.
Nejlépe tak paradoxně fungují žerty při závěrečných titulcích, které shrnují další osudy protagonistů. Dá-li se však smát až takhle na konci, někde se stala chyba (až svatokrádežně člověku na mysl naskakuje zaplaťpánbůh zapomenutý pořad Tele Tele, který nebyl vtipný ani trochu a bavit se dalo až u závěrečných nepovedených záběrů). Je to škoda, protože tím z žánrového zařazení zmizí slovo komedie a zbývá jen romantika. A s tou si poradit bez humoru je vážně kumšt. Pohořeli na tom i zkušenější autoři než tvůrce Pekla s princeznou a Probudím se včera.
Dnešní třicátníci?
Trochu rozpačitý jsem zůstával hlavně z výběru ústřední dvojice. Denisa Nesvačilová je sice kráska k pohledání, ale moc neumí hrát; Václavu Jílkovi pro změnu hraní jde dobře, jenže působí jako sympatický nekňuba než hrdina do romance. Jasně, volit mezi ním a Rosťou Novákem, není co řešit, ale těžko věřit, že by tak půvabné děvče jako Tereza neměla kolem sebe i někoho normálního. Nejlépe se tak kouká na Vladimíra Kratinu, jenž si na svém milovníkovi života zgustnul a natáčení si evidentně užíval. Aby taky ne, když mu scénář přihrál milenku s vizáží okouzlující Hanky Vagnerové.
Jelikož sám jsem ve věku hlavního hrdiny, se zájmem jsem sledoval představy režiséra Šmídmajera a scenáristy, více než dvacet let zesnulého Jaroslava Papouška o současných třicátnících. A tam to hodně vázlo. Bylo by zajímavé zjistit, co bylo v původním Papouškově scénáři a co doplnili či přepsali tvůrci těsně před jeho realizací; s úctou k jedné z legend československé nové vlny pevně doufám, že rozdíly byly značné. Dialogy byly skoro všechny absolutně nevěrohodné, situace nereálné a občas sklouzávaly k trapnosti. Za všechno uvedu jen skutečnost, že po celý film, po celé dlouhé období namlouvání a scházení se si David s Terezou vykají a mluví bez výjimky spisovně.
Okouzlení barvami
Jedno se ale tvůrcům nechat musí. Miluji tě modře je vizuálně opravdu hezké. Hodně hezké. Nejen kvůli pěkným herečkám, ale krásným záběrům na Prahu a Olomouc, všudypřítomným barvám a letní atmosféře. Hra s barvami, jak je patrné z názvu, zdaleka není náhodná: Jaroslav Papoušek byl sám malířem a výtvarné umění se celým snímkem táhne jako (modrá) nit. A nejde jen o Národní galerii a vizualizaci obrazů typu Zrození Venuše, ale o nejrůznější barvené narážky, jako jsou dívka oblečená v "miróovské žluté" a titulní "modrá láska". To pak divák odpustí i Marka Vašuta v jedné z rolí, který opět a stále předvádí svou jedinou polohu, to jest sebevědomého světáka.
Miluji tě modře je asi ideálním filmem na rande, pokud nechcete nic, co by jakýmkoli způsobem zavánělo čímkoli náročnějším (to bych mnohem raději z aktuální kinonabídky doporučoval La La Land). Pro rozněžnělé dívky je snímek ideální. A to je přece hlavní, že se baví cílovka. A kluky by mohla zaujmout přehlídka nahých ženských těl, jež je do scén sice naroubována neskutečně násilně a působí nadbytečně (jako úvodní Snídaně v trávě), ale dívat se na ni dá. Takže hurá na schůzku do kina, po ní lahev vína a konverzaci o umění - a úspěch večera je zaručen.
