Už od světové premiéry na festivalu v Benátkách provází film Nabarvené ptáče českého režiséra Václava Marhoula pověst snímku, který i otrlé diváky šokuje hrůznými scénami a doslovným zobrazením násilí. Podle recenzenta serveru Daily Beast Richarda Portona ale mohou být překvapeni jen ti, kdo neznají předlohu Jerzyho Kosińského.
Nabarvené ptáče se nyní promítá na filmovém festivalu v Torontu a i tam diváci během vypjatých okamžiků odcházejí ze sálu, nejde však o žádný masový exodus. Mnozí profesionálové, kteří film zhlédnou až do konce, mají nicméně smíšené pocity, píše se v recenzi.
Porton se v úvodu svého textu podivuje nad tím, že mnozí novináři po návštěvě projekce hovořili o svém znechucení a skandální míře násilí, přitom to ale podle něj vypovídá hlavně o tom, že nečetli předlohu. Marhoulova adaptace je totiž věrná a film obsahuje v podstatě totéž, co kniha. Podle recenzenta se navíc těžko může u Nabarveného ptáčete cítit pohoršen někdo, kdo viděl jiné, podobně nesmlouvavé snímky o holokaustu, jako je třeba Saulův syn Lászlóa Nemese nebo Jdi a dívej se Elema Klimova.
"Pokud film zhlédnete bez ohledu na kontext, pak se skutečně může zdát, že jde jen o sbírku hrůz," uvedl Porton a popsal například scénu, v níž vyšinutý žárlivý mlynář vydloubne svému domnělému sokovi oční bulvy lžící. "Ale tato nepochybně brutální mezihra není svévolně odpuzující scénou nějakého hororu; ukazuje, jak válka a genocida dohnala obyvatele východní Evropy k naprostému šílenství."
Porton zmiňuje, že obrazově skvostný černobílý film vznikl i díky autorově inspiraci slavnou knihou historika Timothyho Snydera Krvavé země. Ta pojednává o sledu katastrof, které postihly národy zaklíněné mezi Hitlerovou a Stalinovou říší během 20. století a zejména v období druhé světové války. Pak se dá podle něj bolestná cesta malého chlapce válkou zmítanou Evropou chápat i jako metafora.
Marhoulův film je jednoduše naprosto věrnou adaptací knihy, která na osudu ranami stíhaného hrdiny o životě v "krvavých zemích" vypráví, i když nedosahuje vrcholné umělecké úrovně některých dalších českých či polských filmů na toto téma, domnívá se recenzent. "Nabarvené ptáče možná není film, u nějž je snadné vydržet, ale rozhodně nejde o příklad bezdůvodné senzacechtivosti," uzavírá.
