Britský herec
Natáčení Haryho Pottera bylo obrovskou obětí, říká "Ron"

Britský herec Rupert Grint se možná už nikdy nevymaní ze spojení s Ronem Weasleym - postavou z filmového zpracování příběhů Harryho Pottera podle knížek spisovatelky J. K. Rowlingové. V rozhovoru s listem The Guardian zavzpomínal na začátek své herecké kariéry i vše ostatní, co poté následovalo.

Můj život má jasně vymezenou hranici mezi předtím a potom. Do června 2000 jsem chodil do normální státní školy a vedl obyčejný život. Můj táta prodával upomínkové předměty pro formuli jedna a mamka dělala svatební dorty a starala se o pět dětí. Když jsem dostal roli Rona Weasleyho, okamžitě jsem odešel ze školy - a věci už nikdy nebyly stejné.

Byl jsem dost stydlivé dítě a hraní mě vždycky přitahovalo, protože jsem se mohl schovat za tu postavu a stát se někým úplně jiným. Vystupoval jsem na spoustě školních oslav a ve školních hrách.

Prvních pár filmů o Harrym Potterovi pro mě bylo jako sen. Do konkurzu jsem se přihlásil, protože jsem ty knížky miloval. Ale když jsem se dostal ke třetímu nebo čtvrtému dílu, začal jsem cítit ohromující tíhu zodpovědnosti, protože byly tak fenomenálně populární. Ty věci kolem médií a červeného koberce byly jako útok na všechny smysly. Tohle není typ prostředí, ve kterém bych exceloval.

Jako dítě jsem se bál boha. Chodil jsem do Hertfordshireské katolické školy. Ty (biblické) příběhy byly hodně silné a já je všechny přijímal, i když jsem z hodně sekulární rodiny. Věděl jsem, že nejsem jeden z nich. Ale cítil jsem velkou úzkost a dělal jsem si starosti s náboženstvím a dogmatem, které je s ním spojené.

Rozhodně byly chvíle, kdy jsem pomýšlel na odchod. Natáčení Haryho Pottera bylo obrovskou obětí; pracujete od hodně mladého věku a hodně dlouhou dobu. Vzpomínám si, že během jedné delší pauzy jsem si říkal: "Celá tahle věc je tak hrozně pohlcující. Vážně se chci vrátit zpátky? Možná to prostě není pro mě." Ale hádám, že to bylo jen tím, že jsem byl teenager.

Když jsem byl o trochu starší, cítil jsem sílící očekávání, kdy se zapletu do nějakého velkého skandálu mimo filmové plátno. Měl jsem pocit, že lidi čekají, kdy se utrhnu ze řetězu, ale to se nikdy nestalo. My jsme natáčeli v hodně uzavřené bublině Watfordu, ne v Hollywoodu, takže jsme neměli šanci objevit drogy nebo něco podobného.

Dokončení Harryho Pottera bylo neskutečné. Byl to hodně divný pocit, ale přišlo to v pravou chvíli, kdy jsme byli připraveni se pohnout dál. Jenže po posledním záběru bylo hodně divné uvědomit si, že je konec. Bylo to odzbrojující a já v tu chvíli vážně nevěděl, co se děje. Cítil jsem se trochu ztracený.

Hranice mezi mnou a Ronem byla s každým filmem tenčí a myslím, že jsme se v podstatě stali stejnou osobou. V Ronovi je spousta ze mě a posunout se dál byla velká změna, protože byl neustálou součástí mého života. Nechci to přirovnávat k propuštění z vězení, protože jsem nebyl ve vězení, ale připadal jsem si, jako bych vyšel z nějakého ústavu. Bylo fajn se nadechnout čerstvého vzduchu a teď si vážně užívám ten odstup od světa filmových efektů.

Na vrchol jsem se dostal hodně brzy, ale s tím nemám problém. Bylo by směšné si myslet, že dokážu zopakovat stejný úspěch. Vždycky to bude výzva, ale užívám si to. A je zábava lidi něčím překvapit.

Letos mi bylo třicet a to je divné. Nemám pocit, že už bych na třicítku byl zralý, a nevím, co pro mě chystá budoucnost. Nechám to prostě plynout, budu dál hrát zajímavé postavy a uvidím, co se stane. Rád bych se brzy usadil a měl děti. Kdybych měl syna, jmenoval by se Ron? Je to dost dobré jméno, ale asi ne. Navíc je dost těžké zkombinovat příjmení Grint s jednoslabičným křestním jménem.