Tvorba dokumentu
Nesvačilová: Zpovídala jsem lidi z Berdychova gangu

Je jí třicet a zdá se, že víc než radovánkám, jež tomuto věku přísluší, se Petra Nesvačilová věnuje práci. Zpívá, hraje v divadle, ve filmu a točí dokumenty. Někdy dokonce všechno najednou.

Jako filmová herečka byla nezapomenutelná v Pusinkách, jako dokumentaristka slavila úspěch s krátkým dokumentem o Václavu Klausovi Z Borotína až na Sněžku. Teď přichází s kontroverzním snímkem Zákon Helena, ve kterém vypovídají zločinci z Berdychova gangu.

Předpokládám správně, že jste do Karlových Varů přijela zejména pracovat?

Ano, přijela jsem představit svůj celovečerní dokument Zákon Helena, měla jsem tady spousty schůzek, ale stihla jsem si zajít i do beauty lounge, což mi vždycky udělá ohromnou radost.

Ten snímek by měl mít už na podzim premiéru, můžete prozradit o čem je?

O podsvětí. Hlavní hrdinkou, jež celý film rámuje, je Helena Kahnová, která se svým kolegou Tomášem Gregorem odhalila takzvaný Berdychův gang. Před čtyřmi lety jsem točila její portrét a na základě různých rešerší a setkání s lidmi kolem jsem se dostala až ke gangsterům a začala mapovat jejich svět skrz svědomí. Chtěla jsem zjistit, jak tito lidé přemýšlejí.

Kdo ve filmu dostal slovo?

Například Samopalník, jeden z gangsterů... Ale obecně lidé, kteří spolupracovali s Berdychovým gangem.

Takže zločinci.

Je to film o svědomí, o tom, kde se bere zlo, jestli se dá zastavit, co to vlastně je to podsvětí. Snažila jsem se popsat jeho hierarchii a ukázat, že podsvětí je vlastně kolem nás. Chtěla jsem zjistit, jestli se lidé, kteří byli za hranicí zákona, můžou změnit. Někteří si už odseděli trest a jsou na svobodě.

A můžou?

Ano.

Natáčení trvalo čtyři roky, byla jste za nimi i ve vězení?

Nebyla. To je strašně náročný proces točit za mřížemi. Málokdo dostane povolení.

Měla jste někdy během natáčení strach?

Ano, velký. Ale byl se mnou skvělý tým - od produkce přes kameramana až po zvukaře. Na tom to stálo.

Čeho jste se bála? Že byste se jim svými otázkami natolik znelíbila, že by vám mohli ublížit?

I o tom jsem přemýšlela. Najednou se pohybujete v prostředí, které znáte jenom z knížek, filmů a novinových článků a projedou vámi úplně všechny strachy, jako když koukáte na kriminálku. Všechny ty obavy, které prožíváte s danou postavou cítíte na vlastní kůži.

Kde jste se s nimi scházela?

Třeba v kavárně Slavia.

Ale to přece není žádné opuštěné místo.

Ale stejně máte strach, protože víte, že se scházíte s někým, kdo dělá něco, s čím nesouhlasíte.

Co je přimělo mluvit?

Asi to, že jsem do toho filmu vůbec nevstupovala investigativně. My jsme řešili reálnou situaci. To, co je vedlo k těm činům a jestli jsou schopni to reflektovat a vědět, že dělali něco špatného. Mně šlo o lidskou, psychologickou stránku jejich osobnosti.

Možná je zlákalo i to, že jste jim slíbila, že neukážete jejich tvář.

To taky. Hodně mi s tím pomáhal jeden investigativní novinář a ten mi řekl, že to, co si s nimi domluvím, je třeba dodržet. I takové drobnosti, jako přijít včas na schůzku.

Co ten film vypovídá v rámci vašeho tématu o Heleně?

Že náš právní systém není úplně dobře nastavený. Helena udělala správnou věc. Ve filmu říkám, že pomohla světu od zločinu tím, že nechala zavřít padesát gangsterů. Jenomže ocenění se nedočkala.

Přece ji povýšili, stala se majorem.

Ale pak jí tu hodnost sebrali, protože se měnil zákoník, a kdo neměl zkoušku z angličtiny, tak nemohl být nadále majorem. Ale to se týkalo všech, i těch, co sloužili u policie dlouhá léta. Přitom ona ty zkoušky akorát časově nestíhala. A najednou jí přišel dopis, že přichází o svoji hodnost, řečeno velmi zjednodušeně.

Nebojíte se, že budete napadána za to, že glorifikujete kriminálníky?

Na to jsem si dávala velký pozor. A na základě ohlasů na film, který už řada lidí viděla, snad můžu říct, že se mi tomuto úskalí podařilo vyhnout. Ale bylo to těžké. Hodně mi pomohli střihač Josef Krajbich a dramaturgové, se kterými pracuji už spousty let.

Proč nezůstanete ve Varech déle a nepodíváte se, co dělá konkurence?

Protože v Praze začínám točit film Sněží s debutující režisérkou Kristýnou Nedvědovou, ve kterém mám hlavní ženskou roli. Hraji Terezu, holku, která hledá lásku a řeší vztahy.

A jste vůbec adekvátně zaplacena, když jde o začínající režisérku?

Ano, je to krásně ošéfované a je o mě skvěle postaráno (smích).

Nedělá vám problém přepnout se najednou z dokumentaristky na herečku?

Nedělá, já to takhle chtěla už od dětství. Být herečkou i režisérkou.

Je možné, že v budoucnu natočíte i celovečerní hraný film?

O tom jsem už taky přemýšlela. A až jednou přijde nějaké zásadní téma, tak do toho určitě půjdu.