Slavný román Sto roků samoty kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze bude poprvé od svého prvního vydání v roce 1967 zfilmován. Americká streamingová společnost Netflix ve středu, u příležitosti 92. výročí spisovatelova narození, oznámila, že se jí podařilo získat práva na filmové zpracování od Márquezových synů. Autor románu, v němž se mísí realita s magičnem či různé časové roviny, odmítal i milionové nabídky na jeho zfilmování.
"Desítky let nebyl náš otec ochoten prodat filmová práva na Sto roků samoty, protože byl přesvědčen, že román zfilmovat nejde i vzhledem k časovým omezením celovečerního filmu," uvedl jeden z Garcíových synů. "Nyní ale ve zlaté éře seriálů a talentovaných scenaristů a režisérů a vstřícnosti mezinárodního publika k cizojazyčným filmům nastal ten pravý čas," dodal Garcíův syn. Snímek bude ve španělštině a natáčet se má zejména v Kolumbii.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu Márquez, který zemřel v roce 2014, odmítl řadu nabídek na filmové zpracování svého nejslavnějšího románu. Jedna z nich mu údajně měla vynést dva miliony dolarů (asi 45 milionů korun). Milion dolarů mu podle serveru BBC Mundo nabídl v 70. letech i herec a režisér Anthony Quinn, s nímž se ale Márquez nakonec také nedohodl. Údajně proto, že ho herec v jednom rozhovoru označil za komunistu a tvrdil o něm, že chtěl, aby suma za práva zůstala v tajnosti.
Márquez se netajil obdivem k socialismu, k němuž se ještě více přiklonil po nástupu diktatury v Kolumbii v roce 1953. Nelibost řady lidí si vysloužil i osobním přátelstvím s komunistickým vůdcem Fidelem Castrem.
Kombinace fantazie a reality
V případě jiných svých děl Márquez ohledně filmového zpracování neoblomný nebyl. Zfilmován byl například v roce 2007 jeho román Láska za časů cholery, v němž si jednu z hlavních rolí zahrál španělský herec Javier Bardem. Filmovou i muzikálovou podobu dostala také Márquezova novela Kronika ohlášené smrti. Ve stejnojmenném filmu z roku 1987 si zahráli i Ornella Mutiová a syn Alaina Delona Anthony.
Román Sto roků samoty, který je ságou rodiny Buendíů z fiktivní obce Macondo umístěné do jihoamerického pralesa, bývá některými označován i za největší dílo latinskoamerické literatury 20. století. Román, který byl přeložen do více než 45 jazyků, lze podle některých vykládat jako historii Kolumbie, Latinské Ameriky i celého lidského rodu. Popisován bývá jako podobenství o samotě, lásce či smrti, v němž se mísí realita s magičnem a nadpřirozené jevy jsou běžnou součástí života.
Právě za novely a povídky, v nichž "kombinuje fantazii a realitu do bohatě strukturovaného světa představ, zrcadlícího život a konflikty kontinentu", dostal Márquez v roce 1982 Nobelovu cenu.
Márquez proslul i jako novinář. Například ze své cesty po Evropě, během níž navštívil i několik socialistických zemí včetně Československa a Sovětského svazu, napsal reportáže 90 dní za železnou oponou. Je rovněž autorem několika scénářů, psal i filmové kritiky.
Společnost Netflix označila za čest točit jako první filmovou adaptaci románu Sto roků samoty. S tématy z Latinské Ameriky slavila tato firma už několik úspěchů, naposledy s mexickým filmem Roma, který dostal nedávno tři Oscary a předtím i dva Zlaté glóby. Populární je také její seriál Narcos o kolumbijském drogovém bossovi Pablu Escobarovi a drogových kartelech po jeho smrti.
