Český dokument možná už brzy pokoří český hraný film. Letos do konce srpna už do kin vstoupilo osm českých dokumentů. Hraných filmů bylo za stejnou dobu jen o málo více - jedenáct. A Erika Hníková, Linda Jablonská či Klusák s Remundou už chystají další filmy, které stojí za pozornost.
Řada z nich se poprvé představí na říjnovém festivalu v Jihlavě, následně budou k vidění v televizích i na zahraničních festivalech. Část z nich sami tvůrci v úterý představili na tradičním panelu připravovaných dokumentů v pražském kině Světozor.
Je znát, že dokumentaristé stále, na rozdíl od svých kolegů zabývajících se hranými filmy, mají dostatek témat, která jsou stejně divácky atraktivní jako obsahově a tématicky zajímavá. Věnují se všem myslitelným oblastem - vyrážejí do exotických lokací, jako Martin Ryšavý s dalším snímkem ze Sibiře Medvědí ostrovy či David Čálek s filmem o somálských pirátech Dva malí piráti ze Somálska.
Věnují se situaci své generaci v mnoha filmech věnovaných právě její ztracenosti či fenoménu singles - jako Erika Hníková s filmem Nesvatbov, situační dokumentární komedií, která letos právě festival v Jihlavě zahájí.
Ale především zaměřují svůj pohled na podstatné společenské problémy, v čemž jim „hraní" filmaři mohou jen závidět. Linda Jablonská s účastníky své dokumentární dílny natočila hravý dokument Pozemšťané, koho budete volit? Zaznamenává střet českých politiků a dokumentaristů, ktetří přes svůj mentální hendikep hravě dokáží své objekty zájmu zatlačit do kouta. „Někteří politici na mítinzích byli vstřícní a jiní se chovali dost hrubě," vzpmoínal na natáčení jeden z novopečených dokumentaristů Josef Fojt.
Vít Klusák kvůli filmu Vše pro dobro světa a Nošovic vyrazil do Nošovic, aby tu zaznamenal konfliktní atmosféru v malé vsi rozdělené otevřením průmyslové zóny a automobilkou Hyundai. Vít Janeček vyzpovídal české Mongoly a zjistil vše o jejich nelehké životní situaci v Česku, kam vyrazili za prací (ve filmu Skvělá příležitost).
Vzniká i řada osobních filmů, které mohou mít významný společenský přesah - třeba snímek střihače Jakuba Hejny Divadlo Svoboda, který tu portrétuje svého dědečka, světově proslulého scénografa Josefa Svobodu. Veronika Sobková natáčí časosběrný snímek věnovaný propuštěným i stále vězněným vězňům Nutnost volby, Jan Gogola netradiční polemický portrét zpěváka skupiny Katapult Oldy Říhy a Petra Ondřejková konfrontuje někdejší sovětské okupanty a sovětského disidenta ve filmu Napůl zapomenuto, napůl odpuštěno..
České dokumenty mají silnou základnu v Institutu dokumentárního filmu, který letos slaví deset let existence, i ve zmíněném jihlavském festivalu. Není divu, že se staly sebevědomou součástí české kinematografie a že na rozdíl od hraných filmů slaví i významné zahraniční úspěchy - naposledy třeba film Český mír Víta Klusáka a Filipa Remundy, který přivezl Grand Prix z festivalu v jižní Koreji. Krom Českého míru po festivalech hojně cestují i filmy Zapomenuté transporty Lukáše Přibyla, Vítejte v KLDR Lindy Jablonské či Katka Heleny Třeštíkové.
Dokumentům se velmi dobře daří i v českých kinech - zatím nejúspěšnějěší byl Občan Havel, kterého vidělo celkem 160 tisíc diváků. Stotisícovou hranici překonala i Třeštíkové Katka, hranici dvaceti tisíc diváků pak filmy Český sen, Česká RAPublika a Ženy pro měny.
