Národní divadlo Praha, Tom Stoppard: Rock′n′roll, 22. 2. 2007, 18.45.
Poprvé 22. února bude mít i české publikum možnost zhlédnout poslední hru britského dramatika Toma Stopparda Rock′n′roll. Hra čerstvě ozdobená prestižními Cenami Laurence Oliviera se loni stala v Londýně událostí sezony, přestože běžné publikum v reáliích poněkud tápalo.
Stoppard se v ní totiž věnuje reflexi komunistické diktatury v Československu. Příběh, který obsáhne dvacet let, se vedle normalizační a současně disidentské Prahy odehrává i v Cambridgi. Svorníkem, překonávajícím hranice geografické i režimní, je v něm hudba.
Jan, pro něhož je rock vším, studuje v Cambridgi u zapřísáhlého marxisty Maxe Morrowa, kterého ani tanky v ulicích nepřesvědčí o zhoubnosti rudé ideologie. Je rok
Atmosféru normalizace i jednotlivé osudy z řad disentu konfrontuje Stoppard s intelektuálními výboji v poklidném univerzitním ghettu, kde se nad šálkem čaje rozebírají překlady sapfické poezie. I tady se bojuje a o pravý význam slov, i tady se přichází o ideály.
Podle režiséra Ivana Rajmonta je Stoppardova znalost reálií fascinující, od pražského místopisu přes odkazy na konkrétní spory intelektuálů z řad českého disentu až po citace literárních děl. Na české inscenátory ale číhá riziko konfrontace s dobou prožitou na vlastní kůži. A na diváka pak nárok vystavit se nemilosrdnému, obnažujícímu pohledu zvenčí, kdy věty můžou mnohdy padat jako políčky. Nakonec, dramatických pokusů o vyrovnání se s vlastní minulostí u nás nevzniklo nijak mnoho. „Já taky nepíšu hru o Tonym Blairovi,“ říká Stoppard.
Českou premiéru ozvláštní specifikum – představení netradičně zahájí již v 18.30 koncert Plastic People of the Universe.
Foto: archiv
