Nudný Saudek <span>bez překvapení</span>

Celovečerní dokument Jan Saudek: V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu je rámován hranou etudkou z umělcova raného dětství. Fotograf vzpomíná na dětství poznamenané děsivými válečnými zážitky. Světlým okamžikem v marasmu poválečných dnů se stává ženská souložící zadnice, která se stane hnacím motorem jeho bytí a nakonec ho pohltí. Extrémní zjednodušení ústřední linie Saudkova života? Ano, takhle scenárista a režisér Adolf Zika pracuje.

Dokument je vizuálně i narativně konvenční ukázkou „mluvících hlav" - tu s náznakem „akčnosti" (focení v ateliéru, prezentace Saudkových sportovních výkonů), jinde zase s formálním výbojem (úplné zatmění plátna, pod kterým běží zvuková stopa).

Kolorované fotografie Jana Saudka jsou snímány ploše, kamera po nich klouže, ale neproniká dovnitř. Provokativní až kýčovitá barevnost Saudkova díla nabízí mnoho vizuálních podnětů a inspirací, ovšem režisér ani jednu nevyužil. Fotografie i autora snímá nudně, bez nápadu, jeho občasné pokusy o zajímavý záběr působí neuměle a směšně (režisér zpovídající Saudka sedí za fotografovými zády, režisérův stín se odráží na stěně mezi nimi).

Film nešokuje, Saudkovy názory jsou všeobecně známy, stejně jako jeho protimluvy. Všechno jsou to pózy, které Saudek hraje ani ne tak před svým okolím, jako hlavně sám před sebou. Není proto možné na něj uplatňovat morální kritéria a měřítka - když třeba prohlásí, že by se „mohl milovat se svým dítětem, kdyby s tím souhlasilo". Ovšem režisér se jeho žonglováním se slovy nechává často oblafnout, leckdy zaskočit. Saudek si s ním hraje, ovládá ho a dostane ho přesně tam, kde ho chce mít.

Dokument Jan Saudek: V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu je průměrné dílko o pozoruhodném člověku, které nepřináší nové skutečnosti z umělcova života, na jeho osobu a dílo nenazírá nově, dokonce se nenechává inspirovat jeho tvorbou ke kultivované či bláznivé vizuální férii. Nudný dokument o zajímavém člověku.

Foto: Zipo Film Archiv