Filmové publikum svého času elektrizoval jako nosatý Cyrano, zavalitý Obelix nebo šarmér Georges v Zelené kartě. Francouzský herec Gérard Depardieu nezapře talent a obrovskou pracovitost. Ve svých sedmdesáti, které oslaví ve čtvrtek 27. prosince, má za sebou natáčení přes dvě stě filmů včetně mnoha cen. Zároveň provokuje jízdami pod vlivem alkoholu, přijetím ruského občanství, velebením ruského prezidenta Vladimira Putina či odstěhováním se z Francie kvůli nižším daním.
Rodnou zemi se Depardieu rozhodl opustit koncem roku 2012 kvůli vysokým daním pro bohaté. Dostal i ruský pas, oficiálně za přínos ruské kultuře, když ztvárnil například Rasputina ve stejnojmenném filmu z roku 2013. A Rusko notně velebí.
Podporou ruské anexe Krymu v roce 2014 rozhněval ukrajinské úřady natolik, že se dostal na ukrajinskou černou listinu osob představujících ohrožení pro národní bezpečnost.
V roce 1998 zase Depardieu přijel na Slovensko spolu s dalšími filmovými hvězdami před volbami podpořit kontroverzního vůdce Vladimíra Mečiara. Do této země se chystal vyvážet své víno, které pěstoval a produkoval.
Sebereflexe však někdejšímu svéráznému sex-symbolu světového filmu nechybí. V nedávném rozhovoru pro francouzský deník Metronews připustil, že má hodně chyb a dělá hlouposti.
"Jsem jako nezkrocené zvíře"
Filmovou slávu vynesly Depardeiuovi už v osmdesátých letech role v Posledním metru, ve filmu Policie, v Jeanovi od Floretty, či v Cyranovi de Bergerac, za kterého získal první oscarovou nominaci.
Do přízně amerického publika se vloudil komedií Zelená karta (1990), a posléze zazářil v mnoha velkofilmech, například 1492: Dobytí ráje (1992), Hamlet režiséra Kennetha Branagha (1996), Muž se železnou maskou (1998) či Pí a jeho život (2012). S galskou smyslností svého obrovitého těla a s výrazným falickým nosem dokázal úspěšně konkurovat hezounským hollywoodským symbolům.
Depardieu sám sebe přirovnává k nezkrocenému zvířeti. Herecky se však dokáže proměnit v cokoliv - může být nemotorný nešika, hrozivý hromotluk, milovník, hrdina, zloděj, kněz, gay i hodný taťka.
Depardieu jako Cyrano:
Světlo světa spatřil 27. prosince 1948 v drsném prostředí maloměstského Chateauroux jako syn chudého negramotného klempíře. Ve dvanácti utekl ze školy a zaměstnával se drobnými krádežemi, pašováním a rvačkami. Nějaký čas strávil ve vězení a nakonec mu v Paříži kamarád začal platit herecké kurzy. Projevil urputnou píli a překvapující talent.
Nový typ svérázného hrdiny
Začal rolemi chuligánů s neústupným výrazem. Šanci dostal ve filmu Buzíci (1974). Skandální snímek o milostném trojúhelníku dvou výtržníků a kadeřnice zrodil nový typ filmového hrdiny a proslavil ho.
Postupně ale dokázal ve filmu přesvědčit, že dokáže být nejen odpudivý, ale i něžný, zoufalý a nadšeně milující. Režisér Francois Truffaut mu daroval krásné romantické role v Posledním metru (1980) a v Ženě od vedle (1981).
V roce 2011 šel do kin film, kde si zahrál Rasputina:
Natáčení jej párkrát zavedlo i do Čech - v listopadu 1998 v Karlových Varech natáčel televizní seriál o spisovateli Honoré de Balzakovi, o rok později v Plzni pracoval na seriálu Bídníci. A v březnu 2012 zase v klášteře v Chotěšově u Plzně připravoval nový film podle románu Viktora Huga Muž, který se směje.
Divoký "Gégé" žil léta s herečkou Elisabeth Guignotovou. Vzal si ji v roce 1970 a rozešli se po šestadvaceti letech, mají dceru Julii také herečku, a syna Guillauma, který zemřel v říjnu 2008. Gérard také žil s francouzskou herečkou Carole Bouquetovou. Další dcera Roxanne se mu narodila v lednu 1992,a její matkou je senegalská modelka a herečka Karine Syllasová.
Depardieu je také talentovaný zpěvák:
