S policejním zásahem nemám nic společného, odskočil jsem si zrovna na malou a pak jsem jedl klobásu. Tak mimo jiné odůvodňuje Michal Danišovič svůj podíl na tvrdém útoku policie na Národní třídě v listopadu 1989.
Film JUDr. Michal Danišovič studenta FAMU Martina Kohouta měl premiéru minulý týden na festivalu dokumentů v Jihlavě. Prý vůbec první filmový portrét někdejšího šéfa pražské Veřejné bezpečnosti, zodpovědného i za policejní zásah na Národní třídě, je pozoruhodným svědectvím o duši tohoto zvláštního muže.
Uvádí ho citát J. A. Komenského: „K tomu, aby člověk mohl páchat zlo, musí si myslet, že páchá dobro." Citát je to případný, Danišovič skutečně ani na chvíli si nepřipouští, že by mohl mít nějakou vinu. „Vždycky jsem dělal věci poctivě a plnil jsem rozkazy."
JUDr. Michal Danišovič je film dramaturgicky značně nevyrovnaný. Z velké části jej tvoří archivy a má kvality spíše publicistické než umělecké, i díky poněkud nemotornému provedení. Titulní postava je v něm střihově bez jasného důvodu spojována s Karlem Gottem.
Film se také rozpadá do dvou částí - v první se Danišovič ohlíží za svými léty u normalizační policie, druhá sleduje jeho bizarní spor s vedením chovatelské organizace, která sdružuje chovatele králíků, k nimž se také řadí.
Přesto je to v čemsi velmi podařený film, který otevírá téma vyrovnání s komunistickou minulostí země prostřednictvím příběhu muže, osudově uvízlého ve vleku dějin. Televizní uvedení filmu zatím není známo, ale vzhledem k jeho přínosnosti lze předpokládat, že se na obrazovce objeví.
