Levicově laděný program canneského festivalu podpořil režisér Oliver Stone, známý svou náklonností k Fidelu Castrovi a Hugo Chávezovi. V oficiálním programu mimo soutěž se promítá Wall Street: Peníze nikdy nespí, pokračování slavného dramatu o nenasytnosti Wall Street.
Oliver Stone narazil před šesti lety s megalomanským Alexanderem. Od té doby si líže rány a pokouší se vrátit do pravého pruhu. Neúspěšně. Když už zřejmě nezbylo nic jiného, rozhodl se Stone resuscitovat jeden ze svých nezapomenutelných trháků - Wall Street, nekompromisní pohled do světa finančníků z roku 1987. Ostatně, třiadvacet let poté není světová ekonomika příliš v kondici, takže příležitost by tu byla.
Wall Street: Peníze nikdy nespí začíná impozantní kamerovou prací Rodriga Prieta (dvorní kameraman Alejandra Gonzáleze Iñárritua). Kamera plavně klouže po skleněných stěnách věžáků, vířivým pohybem zatahuje diváka doprostřed plátna. Než se rozkoukáte, oslní vás bezvadně opálený Shia LaBeouf v roli ambiciózního obchodníka z Wall Streetu Jacoba Moorea. Oslní vás i jeho opálená přítelkyně Winnie (Carey Mulligan) a dokonce i její opálený tatík Gordon Gekko (Michael Douglas), kterého pustili z vězení a nikdo o něj nestojí. Taky vidíte výstavní dekorace, lesklé kulisy, blyštivé šperky a ladné ženské nohy proti modrým neonům. Vlastně to vypadá, jako kdyby Stone natočil těch prvních čtyřicet reklamních stran Vogue nebo jiného stylového časopisu.
Před exkluzivním pozadím finančního světa se bohužel neodehrává téměř nic překvapivého. Přijde hypoteční bublina, kde rozeznáte inspirace skutečnými událostmi. Jacobova banka se potápí, on chytí lano od konkurenčního žraloka Brettona Jamese (Josh Brolin). Zároveň se mu chce pomstít. Do toho se plete nestor Gekko, který na plakátě působí opravdu výhružně. Tam, kde šel originál do hloubky, zůstávají v pokračování gejzíry dialogových bublin a figurantská práce herců. Ti po plátně baletí v dokonalých pozicích, jenže bez zápalu.
Jako kdyby při realizaci Wall Street: Peníze nikdy nespí Stone váhal, jak daleko může zajít. Jako kdyby chtěl říct mnohem víc, než mu nakonec producenti dovolili. Jako kdyby mu došel dech.
Foto: allocine.fr
