Právě chystá film o agentovi, který kšeftoval se zbraněmi a ovlivnil vývoj v naší zemi. Předtím natáčel snímky jako Želary, Pelíšky, Pupendo nebo Lichožrouti. Proč už producent a režisér ONDŘEJ TROJAN nepracuje s Janem Hřebejkem? V čem je těžké režírovat bratra Ivana? A jak objevil Aňu Geislerovou?
S Janem Hřebejkem jste natočil krátce po sobě sedm filmů. A pak konec. Proč už spolu nespolupracujete?
Jedním z důvodů, proč jsme se rozešli, bylo Honzovo pracovní tempo. Už jsem nebyl schopen ho zafinancovávat a stíhat. Scenárista obvykle odevzdá scénář, režisér k němu dá poznámky, pak si to přečtu já a společně to nějak upravujeme a přepisujeme. Mně přitom trvá nějakou dobu, než film zafinancuju. Kluci (Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským, pozn. red.) ale chodili každý rok s jedním projektem - v březnu to přinesli a v létě už chtěli točit. Začínali jsme natáčet a měli pokryto jen čtyřicet procent rozpočtu, což bylo šílené. Takže jsem chtěl zvolnit. Honza je teď naopak svobodnější. Je totiž nejšťastnější, když točí. Kamarádi jsme však být nepřestali a myslím si, že se k sobě jednou vrátíme.
Není vám líto, že jste některý z posledních filmů s Janem Hřebejkem přece jen nedělal?
Učitelka byla famózní. Dokonce jsme ji měli rozpracovanou společně.
Pomalé pracovní tempo jste si naopak vyzkoušel s animovanými Lichožrouty...
To byla iluze... Říkal jsem si, že se jen párkrát přijdu podívat do studia, jak jim to jde, ale nakonec jsem s tím filmem strávil sedm let a stálo to strašně moc úsilí. Pro Galinu Miklínovou byli Lichožrouti celovečerní režijní debut, takže tvar, s nímž neměla zkušenosti. A totéž její tým. Takže dramaturgie a supervize na mě zbylo hodně. Všechno se také šíleně vleklo. Tři minuty filmu se tvořily měsíc.
