Všichni, zdá se, milují Milionáře z chatrče. Ať si taky někdo zkusí nemít rád toho životem zkoušeného chlapce a nepřát mu, aby získal svou lásku a pytel peněz.
Příběh filmu skotského režiséra Dannyho Boylea se navíc v něčem podobá příběhu jeho protagonisty - relativně malá a outsiderská produkce bez mezinárodních hvězd válcuje ceny od Zlatých glóbů přes BAFTA po Oscary, jichž získal celkem osm. I tržby tvůrcům jistě dělají radost. Milionáře z chatrče je možné vnímat jako hodně rychlý, hodně barevný film nabitý velkým optimismem a neochvějně směřující k velkému happy endu, aniž publikum koupe v přílišném nevkusu.
Někdo (například já) se ale při sledování toho filmu může také trochu ošívat - a vidět v něm spíše než výpověď o životě kluků z indických slumů zprávu o potřebách materiálně zajištěného západního publika a o úloze, již v jeho vnitřním životě hrají masy anonymních chudých třetího světa. Boyle v Milionáři umožní si s nimi trochu "zasoucítit", zároveň upevní představu vzdáleného chudého jako ušlechtilého divocha moderní doby, jehož život je jaksi pravdivější a duchovnější, udělá z něho milou abstrakci, které je v kině možné držet palce. Jeho příběh zároveň odvypráví způsobem dost překotným na to, aby se nikdo necítil ničím zatěžován.
Hrdinou filmu (a v Česku stejnojmenné literární předlohy Vikase Swarupa) je Džamál (Dev Patel), mladík původem ze slumu v indické Mumbaí (dříve Bombaj). Úvod filmu ho ukazuje v dost zapeklité situaci - je zavřený ve sklepení jakési infernální strážnice, kde ho zlý policajt na rozkaz ještě zlejšího policajta mlátí, topí a pouští do něho elektrický proud. Džamál se totiž dostal podezřele daleko v indické verzi soutěže Chcete být milionářem? a představitelé zákona považují za jisté, že někomu s jeho původem se něco takového nemohlo povést jinak než podvodem. O hrdinu ale není důvod se moc bát - za chvíli budou z mučitelů Džamálovi nejlepší kámoši a stane se to stejně snadno a neodůvodněně jako spousta dalších věcí v Boyleově snímku.
Výslech na policejní stanici rámuje Džamálovu životní story, která začala v bídném slumu, kde hrdina vyrůstal spolu se starším bratrem Sálimem, a po zavraždění jejich matky při protimuslimském pogromu je zavedla na místo ještě horší - do „sirotčince" vedeného gangsterem Mamanem (Ankur Vikal). Ani tam se ale naštěstí příběh nezastaví, kluci toho uvidí a zažijí ještě hodně, jejich cesty se přitom postupně rozcházejí - Sálim přijímá pravidla světa, kde přežijí jen nejsilnější, pokud možno vybaveni pistolí, Džamál si přes všechnu špínu kolem uchová jakousi nevinnost, žije proto, aby se ještě jednou mohl setkat s dětskou láskou Latikou (Freida Pintová). Tahle touha ho přivede i do televizní soutěže, v níž jako by pro něho osud připravil především takové otázky, na které ho dříve naučil odpověď.
Příběh Milionáře z chatrče je pohádka hlásící se k tradicím Hollywoodu i Bollywoodu, v lecčem připomínající i knihy Charlese Dickense. A na pohádku jistě nemá význam vznášet nějaké přehnané nároky. Danny Boyle ale pro vyprávění své pohádky zvolil značně nepohádkový styl, snaží se ji přesadit z fantazijního světa do jakési pseudoskutečnosti, dosáhnout toho, aby si jeho film uchoval jednoduchou emoci trochu moralizujícího a současně čistě únikového vyprávění a zároveň byl svědectvím o realitě života těch nejchudších z chudých.
Režisér i jeho štáb si přitom počínají velice zručně, otázkou (alespoň pro mě) zůstává, jestli to spojení neskrývaného eskapismu a sugerovaného syrového realismu je - promiňte mi ten výraz - správné. Život ve slumu ukazuje film jako kaleidoskop vzruchů, překotný sled barev, emocí, radosti i krutosti. Boyle to všechno předvádí pro něj typickým stylem - roztěkaná kamera (Anthony Dod Mantle), střih dynamický až na hranici chaosu (Chris Dickens), tepající klubová hudba. Jeho metoda vede k paradoxnímu výsledku, vytváří svět, který působí jako velmi živoucí, zároveň z něj ale těžko může něco ulpět, vražda proběhne stejně rychle jako závan barevného šátku, není třeba se kvůli ní nějak znepokojovat - tvůrci nám v rámci toho adrenalinového tripu ten nepříjemný vjem jistě rychle nahradí nějakým jiným.
Boylem zobrazený svět indické chudiny je působivý, ale i bezpečný, člověka obklopí, ale pod kůži se mu nedostane. Od chvíle, kdy se vyprávění Milionáře z chatrče zklidní, se z filmu navíc stává pohádka čím dál přiznanější, přitom se také ukazuje, že tvůrci toho k vyprávění tak moc nemají. Mezi "cviky", které jsou v tomto typu příběhu možná povinné, film najednou kodrcá až překvapivě těžkopádně, zaplétá se do trochu instantních úvah o osudu, úporně demonstrovaného optimismu, který ale nakonec působí docela mělce. Láska hory přenáší, to zaprvé. A když se člověk trochu nešikovně narodí, může vždycky vyhrát nějakou tu televizní soutěž. Nebo tak něco.
ČTĚTE TAKÉ: Oscar 2008: zvítězil Milionář z chatrče
Milionář z chatrče (Velká Británie). Režie: Danny Boyle, scénář: Simon Beaufoy, hrají: Dev Patel, Madhur Mittal, Freida Pintová, Irfan Khan a další
Foto: Bontonfilm
