Filmem roku je plochá formální hříčka The Artist, sošky za nejlepší scénáře si rozdělil kýč Děti moje s Georgem Clooneym a toporná Půlnoc v Paříži Woodyho Allena, za herecký výkon byla oceněna Meryl Streepová a v zahraniční kategorii triumfovali favorizovaní Íránci. Je někdo, koho výsledky letošních Oscarů překvapily?
V hlavních kategoriích letošních Oscarů triumfoval černobílý a němý film The Artist, který se netradičním formálním kabátkem snaží zamaskovat absenci obsahu. Jeho největší rival, Scorseseho Hugo a jeho velký objev, je brilantní po všech stránkách, skóroval však pouze v technických kategoriích. Když už oscarová akademie chtěla sošky takhle dělit do skupin, větší smysl by dávalo, kdyby je rozdělila přesně opačně. V ideálním světě by nicméně The Artist získal maximálně nějaké to oscarové přikývnutí za pěkné výtvarno a šlo by se dál, k lepším filmům.
Uhlazené bezpečíčko nicméně nad umělecky odvážnějšími a hodnotnějšími počiny na Oscarech vyhrává už tradičně a nemá smysl se nad tím pohoršovat: tak jsou ty ceny a jejich akademie zkrátka nastavené. Přesto se jeden nemůže nad některými dílčími výsledky (opět) nerozčílit. Jen milovník sirupovitých telenovel a otřesných kýčů může hlasovat pro scénář "hluboce lidského příběhu" (takzvaného "háelpéčka") o umírání Děti moje. A Půlnoc v Paříži rozhodně nepatří ani k nejlepším Allenovým scénářům, ani k nejlepším scénářům roku, přesto v kategorii původních scénářů zvítězila.
Silné rozpaky vzbuzuje také písňová sekce s pouhými dvěma nominacemi, jež obě pocházejí z animovaných filmů (jedna z Ria, vítězná z Mupetů): to opravdu nevzniklo víc kandidátů? A co je proboha zajímavého na střihu Fincherovy k uzívání rutinní adaptace severské detektivky Muži, kteří nenávidí ženy?! O několik tříd lepší střih měla i biografie Margaret Thatcherové Železná lady, která za něj nebyla ani nominovaná.
Oscary za masky a za výkon Meryl Streepové v titulní roli právě Železné lady jsou potom jedněmi z mála, kde žádná diskuse není třeba: tyhle sošky z letošní nabídky jsou v nejsprávnějších rukou. Jen působí trochu ironicky, že Streepová na svého třetího Oscara čekala bezmála třicet let (od Sofiiny volby), i když je obecně považována za možná nejlepší filmovou herečku historie a za své fantastické výkony je nominovaná téměř každoročně. Ale kdo by čekal, že Oscary budou dávat smysl...
