Portrét ženy, který po její smrti skládají příbuzní, stojí na konci amerického filmu Sklenka na rozloučenou. Nejmladší ze tří sester, která tragicky zahyne, hraje Anna Paquinová, držitelka Oscara za svou dětskou roli ve filmu Piano z roku 1993. Sklenku na rozloučenou režíroval jako svůj celovečerní debut její manžel Stephen Moyer a spolu s dalšími protagonisty filmu ho v neděli představili na festivalu v Karlových Varech.
Ke svému významnému ocenění se herečka, která s manželem spolupracuje i na dalších, především televizních projektech, nechtěla na tiskové konferenci moc vracet. "Jsou důležitější věci... třeba když se mi narodily děti," řekla. Paquinová je známá také z hororového seriálu True Blood: Pravá krev. Za roli v něm dostala Zlatý globus a režijně se na něm podílel také Moyer.
Snímek představený ve Varech vypráví o tom, jak tragická událost svede dohromady členy jedné komplikované rodiny. Zlomený manžel se přidává k sourozencům a stárnoucímu otci na cestě, na jejímž konci jsou nejen věci, které po složité ženě zůstaly, ale i její jímavý portrét složený z bolestných i úsměvných vzpomínek.
Trailer k filmu Sklenka na rozloučenou:
Scénář napsal Denis O'Hare podle svého vlastního příběhu a také v něm jednoho ze sourozenců hraje. Moyer řekl, že film začal točit právě proto, že chtěl spolupracovat s autorem scénáře. Setkali se už v seriálu True Blood. "Hrál postavu, která je stará 3 tisíce let - a on vytvořil příběh postavy, která opravdu zahrnovala 3 tisíce let," uvedl.
Řekl také, že má jako režisér rád vše traumatizující, dramatické, temné, věci, které se dostávají pod povrch lidské existence. "Hledám kolektivní nevědomí," uvedl. Rád ale takovým námětům dodává vtipnou rovinu - bylo tomu tak i v Pravé krvi, mysteriózním příběhu s prvky satiry i erotického thrilleru. Vychází z předpokladu, že upíři existují a tvoří menšinu podobnou třeba homosexuálům, náboženským sektám či národnostním minoritám. Poté, co byla vynalezena umělá krev, kterou lze běžně koupit, upíři už nemusejí požírat lidi a mohou s nimi normálně koexistovat. A v televizi se vedou debaty o jejich právech.
Moyer ale ke svému filmu Sklenka na rozloučenou s vážným tématem podotkl, že zatímco natáčení komedií příliš vtipné nebývá, u této rodinné tragédie si podle něj štáb naopak užil spoustu legrace.
