Filmová recenze
Pod rouškou noci: gangsterská epopej jako americký sen

Každá věc, kterou v životě uděláme, se nám vrátí, i když možná ne v té podobě, jak bychom čekali. Právě to je klíčové sdělení, jež přináší nový film Pod rouškou noci, který vstoupí ve čtvrtek do našich kin. Ben Affleck v něm jako režisér, scenárista a představitel hlavní role zobrazuje velkolepou mafiánskou fresku se sociálním a ekonomickým podtextem a nabízí výpravný výlet do dvacátých a třicátých let, časů prohibice a velkých gangsterů.

Po Gone, Baby, Gone, Městu a Argu se jedná o čtvrtý Affleckův režijní počin, přičemž stejně jako případě své prvotiny vychází z románu autora kriminálek drsné školy Dennise Lehaneho. Hned na začátek je třeba říct, že filmu předloha trošku škodí svou rozsáhlostí, takže aby Affleck vyšel divákovi vstříc a nezahltil ho hodinami natočeného materiálu, omezil se jen na některé motivy a stlačil stopáž na 129 minut. Je to škoda - celá řada dějových linií by si zasloužila ještě hlubší propracování a filmu by slušela hodinka děje navíc.

Boston a Tampa

Píše se rok 1926 a v Bostonu zuří mafiánská válka o ovládnutí černého trhu s alkoholem. Joe Coughlin (Ben Affleck) se snaží jet na své triko, lavírovat mezi gangem Irů Alberta Whitea (Robert Glenister) a Italů vedených Masem Pescatorem (Remo Girone) a nepřidávat se na žádnou stranu. Ani to dost dobře nejde, protože prožívá vášnivý románek s Emmou Gouldovou (Sienna Millerová), trošku lacinějším děvčetem, které je zároveň milenkou samotného irského kápa Whitea, což není nejpříjemnější pozice. Ochrannou ruku nad ním drží jen Joeův otec (Brendan Gleeson), vysoký policejní důstojník, který sice moc dobře ví, že Joe je kriminálník, ale krev není voda a rodina si musí pomáhat. Jenže za všechno se platí - a to se týká i Joea.

Nakonec si však Joe musí vybrat. Ač sám Ir, přidá se k Pescatoreho Italům a je poslán na Floridu do Tampy, kam se z Bostonu stáhl i vyštvaný White. Spolu se svým dávným kumpánem Dionem (Chris Messina) ovládnou černý trh s melasou, sloužící pro výrobu rumu, a rozjedou velké nezákonné podnikání, při němž ovládnou velkou část Floridy. Jenže nebezpečí stále trvá - od konkurenčních gangů, Ku-klux-klanu nebo samotného faktu, že jednou prohibice skončí a bude třeba se živit nějak jinak. A dalším mafiánským aktivitám vznikají nečekané překážky. Navíc ve světě, kde se neumírá v posteli a zkorumpovat lze opravdu kohokoli, není radno jen tak někomu věřit...

Donatello mezi šelmami

Právě z celé řady motivů, z nichž je děj spřádán, je utkána výsledná freska o mafiánovi, který stoupal v gangsterském společenském žebříčku prakticky až na samý vrchol, přičemž se snažil zůstat člověkem. Není to jednoduchá situace, ale Coughlin, životem zklamaný veterán z velké války, razí teorii o tom, že porušovat pravidla je možné, pokud se stanete jejich tvůrci, ctíte tak vlastní pravidla a je možné si zachovat jakousi morálku - s tím, že pokud vám někdo byznys narušuje, prostě ho odděláte. A je fuk, kdo to je. Ale i zde Joe narazí na své limity, za které není ochoten zajít, přestože kvůli tomu může u určitých lidí propadnout v nemilost a vyprovokovat mnohem větší krveprolití.

Příběh o gangsterovi, který ctí jen vlastní pravidla a morální kodex, ani ten o zlodějíčkovi, co se z ulice vypracoval do nejvyšších pater, není nijak extra originální, ale tvůrci přece jenom přišli s několika zajímavými ozvláštněními. Po první části v syrovém Bostonu, který oproti jiným zločinem a korupcí prolezlým filmovým velkoměstům z řady nevybočuje, přichází přesun na Floridu, což je v rámci žánru vítané osvěžení. I tady gangsteři nosí perfektně střižené obleky, klobouky a arzenál pod sakem, ale musejí řešit potíže, které by v Chicagu, New Yorku a dalších tradičních zločineckých výspách na severu nepřicházely v úvahu.

Víra a rasismus

V Tampě se totiž podíváme na socioekonomické potíže amerického Jihu, potíže s fanatickými křesťany, problémy nejchudších vrstev i rasovou nesnášenlivost. A vůbec nejde jen o střet bílí vs. černí, to by bylo to nejmenší. Irové, Italové, Španělé, Kubánci, černoši, celá ta lidská směs musí žít vedle sebe a nějak spolu vycházet - což se právě neděje, protože jednotlivé skupiny se vzájemně nenávidí. V tom je postava Joea Coughlina mnohem dál než jiné. Těžko říct, jak moc by se Ir z dobré rodiny na šikmé ploše mohl mezi válkami takhle chovat ve skutečnosti, ale právě Joe je snad jediný, kdo netrpí žádnými předsudky.

Ožení se s Kubánkou (Zoe Saldana), sestrou svého dodavatele melasy, a počne s ní dokonce rasově smíšené dítě. Podporuje svou ženu v jejích filantropických aktivitách vůči barevným chudým, umírňuje napětí mezi jednotlivými skupinami, až je trnem v oku kdekomu včetně Ku-klux-klanu. Je trošku škoda, že možný velkolepý střet mafie versus KKK je opět vyřízen vlastně hrozně jednoduše a o zbylém řešení se dovídáme z hrdinova voiceoveru. A co teprve fanatičtí křesťanské! Jako by toho nebylo málo, i na potíže mezi katolíky a protestanty dojde. Co na tom, že Coughlin se snaží všechno vyřešit. Za všechno, co uděláte, musíte zaplatit, na to nezapomeňte.

Vymazlené retro

Jak již bylo několikrát vzpomenuto, největší chybou Pod rouškou noci je až přílišná zkratkovitost. Sice tím vzniká příjemně civilní dojem, ale za cenu místy příliš očividného klouzání po povrchu především v intimních, emocionálně nabitých scénách. A to je škoda, protože velice silný příběh a skvělé vizuální zpracování by nějaké tři čtyři hodiny uneslo - a pak by se klidně o filmu mohlo hovořit jako o Kmotrovi z Tampy. Výprava i kostýmy jsou přesně na té úrovni, jakou od áčkového hollywoodského snímku čekáte, a jelikož i soundtrack se hodně povedl, po formální stránce není co vytýkat.

Minus lze nalézt především u občasného Coughlinova voiceoveru. Jako kdyby nestačilo, že jako vypravěč promluví na začátku a uvede do situace - ale on do děje musí vstupovat častěji a méně chápavému divákovi ledacos vysvětlovat. To bylo naprosto zbytečné, není třeba inteligenci publika podceňovat, kdo by to pochopit nedokázal, nemá na podobném typu filmu co dělat. To je však detail, který přebíjí záplava stars, které si na mafiánském příběhu zgustly. Ben Affleck si role umí vybírat, a i když je v emocionálních chvilkách stále krapet nepřesvědčivý, zádumčivého gangstera střihl přesně tak, jak byste od něj čekali. Hodně mu nahrává jeho parťák už od dob Arga Chris Messina, který si postavu Coughlinovy pravé ruky hodně užívá. Kvalitní standard předvedou i Zoe Saldana a Sienna Millerová jako hrdinovy osudové ženy, a tak ve výsledku dostanete líbivou, ale poctivou gangsterku, jak má být.

Tragičtí hrdinové

Pod rouškou noci není film, který by mafiány nějak heroizoval, nebo je naopak ukazoval v nejhorším světle. Spíš jen tak bez příkras zobrazuje jejich každodenní život, který je těžký a nezřídka tragický, všichni se světem úplatků a zbraní snaží nějak probruslit, vydržet v něm co nejdéle a dožít se dalšího dne. A film proto opravdu hodně baví.