Před 65 lety zemřel v exilu v německém Hamburku v pouhých 55 letech významný filmař a průkopník československé kinematografie Karel Lamač. Ve své době patřil k nejžádanějším filmařům v celé Evropě. Vedle lidových veseloher, sentimentálních románků a psychologických dramat natáčel i filmy s náměty z českých dějin a literatury (Dobrý voják Švejk, Lucerna, Velbloud uchem jehly). K jeho nejúspěšnějším snímkům ale patří komedie s Vlastou Burianem v hlavní roli (C. a k. polní maršálek, To neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Ducháček to zařídí, U pokladny stál).
Režisér, scénárista, střihač, textař, zpěvák a herec Karel Lamač se narodil 27. ledna 1897 v Praze. V mládí založil vlastní orchestr, hrál u ochotníků a vystupoval jako salonní kouzelník. Těsně před první světovou válkou se seznámil s filmařskou technikou v Drážďanech, za války působil jako frontový kameraman. Po válce se stal technickým ředitelem filmových laboratoří a začal úspěšně hrát, režírovat a psát scénáře. Spolu s Anny Ondrákovou, kameramanem Otto Hellerem a scenáristou Václavem Wassermanem vytvořil Lamač ve dvacátých letech tzv. silnou čtyřku českého filmu.
Ukázka z filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese:
Od 20. let úspěšně natáčel jako jeden z prvních českých režisérů v Německu, Francii, Belgii, Holandsku, Rakousku a Anglii. Posledním Lamačovým českým filmem byla komedie U pokladny stál z roku 1939. Hned po natočení Lamač emigroval před nacismem do Nizozemska, poté do Belgie, Francie a Anglie. Za války zde sloužil jako filmař u RAF a natáčel dokumenty ze života českých vojáků. Pozornost vzbudila jeho protinacistická satira Švejk bourá Německo (1943), ve které účinkoval i pozdější československý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.
Ukázka z filmu U pokladny stál:
Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, ale hned zase emigroval, ze strachu z komunistického převratu. Působil ve Francii později či USA, zemřel v Hamburku po těžké nemoci ledvin a jater.
Karel Lamač byl také autorem jedné z prvních českých odborných knih o kinematografii (Jak se píše filmové libreto, 1923) a pro film rovněž vymyslel řadu technických zlepšení i vynálezů včetně vlastního systému barevného filmu. Podle filmografie sestavené Václavem Wassermanem se podílel na 265 němých i zvukových filmech.
