Prorazil až nedlouho před čtyřicítkou díky hlavní roli pyrotechnika v oscarovém dramatu Smrt čeká všude. Od té doby patří Jeremy Renner díky sériím velkofilmů Avengers, Mission: Impossible či Bourne mezi akční hvězdy. V novince uznávaného Kanaďana Denise Villeneuva Příchozí si nicméně zahrál roli matematika, který se spolu s lingvistkou v podání Amy Adams snaží porozumět mimozemské návštěvě.
S Amy Adams se znáte už pěkně dlouho. Kde jste se potkali?
V karaoke baru Barney's Beanery. Ale neptejte se, co jsem tehdy zpíval, byl jsem moc opilý na to, abych si to pamatoval. Ona určitě taky. Chodila nás tam celá skupina. Byli jsme bez peněz, já tehdy neměl doma ani elektřinu, a když jste zpívali dobře, lidi vám zaplatili pivo. Vracel jsem se tam každý večer.
Který je váš nejoblíbenější karaoke song?
Tohle slovo v mém slovníku neexistuje. Můžu vám říct seznam věcí, které mám rád, ale vybrat jednu nejoblíbenější? To ne. Mám rád různé typy jídla, filmů i čehokoliv jiného, na co mají lidi názor. I karaoke písní. Ale už jsem dlouho karaoke nezpíval. Tehdy jsem tam chodil, abych se mohl bavit, byl jsem díky tomu šťastný. Teď jsem šťastný z jiných věcí.
Příchozí je sci-fi s překvapením, plné emocí i vědeckých teorií. Zaujalo vás už jako scénář?
Je to ojediněle krásný příběh vyprávěný z pohledu chytré, inteligentní ženy. Nerad čtu, ale tohle bylo lehké, velmi hutné a fantastické čtení. A protože jsem věděl, že má film režírovat Denis Villeneuve, s nímž jsem skoro natočil Zmizení, a k tomu mi volala Amy Adams, aby se mnou Příchozí probrala, tak jsem roli vzal. A já neberu hned všechno, protože nechci být odloučený od svého malého andílka, své dcery.
Zajímá vás vůbec sci-fi?
Spíš mám rád vědu bez fikce. Příchozí je ovšem víc uvěřitelné sci-fi. Líbí se mi jeho témata, myšlenky, celý koncept. Taky pro mě byla výzva zahrát si matematika. Lidi mě znají z úplně jiných rolí, většina diváků si asi myslí, že umím líp střílet z luku než počítat. Hraju spíš aktivní role, zatímco Ian v Příchozích je dost pasivní postava. I to bylo na natáčení zajímavé.
Jaké to bylo, hrát pasivní postavu?
Zvláštní. Nemůžu říct, že bych se někdy nenudil. Musel jsem hodně důvěřovat ostatním. Vlastně to bylo docela tvrdé. Často jsem přemýšlel, co filmu vůbec dávám, jestli mu můžu nějak přispět. Ale pak jsem se na takové pochyby vykašlal, chtěl jsem prostě u toho být a podpořit Amy a Denise.
Probíral jste s režisérem své pochyby o svém přínosu?
Nevěděl jsem, jak se do své postavy dostat, to jsme probírali. Víc jsme ale mluvili o vědě. Jak určité informace předáme poutavě divákům? Jak něco suchého proměníme v něco šťavnatého? O tom byla naše diskuse - aby vědecká fakta zněla s pomocí emocí a humoru pro publikum zajímavě.
Váš matematik má s lingvistkou Amy Adams úzký vztah. Pracovali jste s Amy na vývoji svých postav společně?
Ano, hodně. Museli jsme hlavně vymyslet, jak se držet dál od toho, co se stane na konci filmu. V rozhovoru o tom samozřejmě nemůžu víc mluvit, jinak bych moc prozrazoval. Ale podle mě by celý film mohl být jen o tom konci. To by bylo herecky dost výživné. Závěr filmu byl vlastně ten hlavní důvod, proč se mi scénář Příchozích tak líbil.
Pomohlo vám při hraní, že jste s Amy Adams natočil už film Špinavý trik?
No, kdybychom se minule nesnášeli, tak by to nepomohlo. Důležitější bylo, že se máme rádi, rozumíme si a věříme si. Známe se už od roku 1999.
Cítíte se někdy uvězněný ve škatulce akční hvězdy?
Ne. Role v Avengers nebo Mission: Impossible vidím jako požehnání, ne vězení. Jsou to dobré postavy uprostřed velké franšízy, mám je rád a jsem rád, že je můžu víc prozkoumat. V Avengers hraju opravdového chlápka s rodinou. Jeho svět je chaotický, lítají v něm kladiva a dějí se šílené věci. Ale on mezi superhrdiny vnáší lidskost. To samé s Mission: Impossible, moje postava disponuje suchým humorem a šarmem, natáčení M:I je navíc plné fyzických zkoušek a Tom Cruise nastavuje svojí pracovní morálkou laťku dost vysoko. Všechno je pro mě dobrá zkušenost a příležitost. Takže se vůbec necítím uvězněný ve škatulce. Naopak, mám pocit svobody.
Myslíte, že vaše popularita z Avengers přitáhne obecenstvo superhrdinských akcí k Příchozím?
Vždycky doufáte, že na váš film lidi přijdou. Příchozí jsou nicméně snímek k přemýšlení, hloubavý a emocionální, takže bych neřekl, že jeho cílovému publiku má být čtrnáct let. Příchozí vyžadují trochu víc emocionální inteligence a nevadí, že to může zúžit naše obecenstvo.
O komerční potenciál Příchozích se ale nebojíte?
I dost novinářů si stěžuje, že na plátně vidí pořád jen lidi v kápích, a kde že jsou filmy i pro ně? Kde jsou filmy pro mě, pětačtyřicetiletého muže? Lidi pořád chtějí něco cítit a o něčem přemýšlet. Samozřejmě chceme být i baveni, proto se superhrdinským akcím tak daří. Ale ve všem by měla existovat rovnováha. Příchozí působí po létě plném velkých franšíz svěže. Přitom i tohle je velký film - ale s jiným obsahem než letní blockbustery. Lidi něco takového chtějí. Nemyslím, že jsou Příchozí menšinový snímek. Stojí za nimi skvělý a chytrý filmař, který se vyrovná Kubrickovi i Spielbergovi. Navíc jde svým způsobem i o velký spektákl, vyplatí se na něj jít do kina. Příběh Příchozích potřebuje velké plátno.
Chodíte vy sám pravidelně do kina?
Ani ne, spíš jezdím na festivaly. Nemám moc čas, a když ho mám, dělám spíš něco jiného, a především trávím čas s dcerou. Ale třeba Gravitaci jsem viděl na plátně, protože jsem měl pocit, že to jinak nejde. To je asi poslední film, na který jsem šel za peníze do kina.
