Dokument
Režisér filmu Gadžo: Divím se, že mi z té práce nehráblo

Tomáš Kratochvíl (30) se na životní křižovatce rozhodl vyrazit po cestě, ke které spousta Čechů vyzývá jakýmsi "řečnickým výkřikem": jen si to zkuste sami! Tedy zkuste si bydlet v jednom domě s "nepřizpůsobivými". Kratochvíl se odstěhoval do ghetta u Ústí nad Labem a v dokumentu Gadžo ukazuje, že i mezi jihomoravskou bílou rodinou a romskou komunitou ze severních Čech lze najít pojítko. Novou verzi snímku Kratochvíl představil na prezentaci chystaných projektů Institutu dokumentárního filmu v pražském kině Světozor.

Jak se za svým tehdejším životním rozhodnutím ohlížíte?

Považuju to za výborný nápad, díky němuž jsem postoupil do nové životní etapy, získal sociální rozhled, ukotvil se v politickém názoru a v neposlední řadě to nastartovalo moji filmařskou kariéru.

Gadža jste začal natáčet v momentě, kdy se vám do značné míry rozsypal život. Pomohlo vám natáčení jako arteterapie?

Ve chvílích, kdy jsem nedokázal přijít na důvod svojí existence, to byla terapie jako hrom. Stylizoval jsem se do filmové postavy. Ale je to dvojsečné. Pak se v tom člověk patlá znovu a znovu: ve střižně, při mixu zvuku, při barevných korekcích, při schvalovačkách. Divím se, že mi z toho nehráblo.

Jaké jste měl z obou stran reakce na hotový film?

Čekal jsem, že si to od majority pěkně vyžeru, že se ocitnu na White Media a tak podobně. Bylo to ale jinak. Vesměs chvála a sympatie, jak na síti, tak na ulici. Kritika byla většinou konstruktivní. Problémy máme jen v domě, kde bydlíme v nájmu, protože nás Jarda s Margitou (romští protagonisté Gadža, pozn. red.) navštěvují a domácí nám dávají najevo, že se jim to nelíbí, prý taháme cikány do baráku. Posílám je do háje.

Jak se stalo, že se původně hodinová verze Gadža protáhla na celovečerní stopáž? Většinou se celovečerní filmy zkracují do televizních formátů...

Měl jsem desítky hodin strašně zajímavého materiálu z demonstrací, které v roce 2013 probíhaly. Měl jsem Jardu, kterého to nejdřív nezajímalo, a nakonec se přidal k antifašistům. To se stalo až po dokončení televizní verze. Před očima se mi odehrával boj o veřejný prostor na hranici demokratických principů. To je podle mě celoevropské téma.

Jak došlo ke spolupráci s producentskou "stájí" Hypermarket Films a jak spolupráce fungovala? Film jste začal natáčet "na vlastní triko"...

Začal jsem na vlastní triko. Víta Klusáka a Filipa Remundu ten nápad zaujal. Proklepli si mě a pak začali hledat, kde by film uplatnili. Přišli s tím, že by to byl příspěvek do jejich cyklu Český žurnál, a já se nejdřív ofrňoval, že je to velká věc a do televizní "dvaapadesátky" (hodinový televizní formát, pozn. red.) že se to nevejde. Teď jsem za to vděčný, protože tak ohromný počet diváků je pro dokumentaristu jinak nedostupný. No a kinoverze nakonec vzniká taky.

Kde je k vidění původní hodinová verze a kdy bude hotová ta celovečerní?

Krátká verze je v on-line archivu České televize a celovečerák bude hotov na jaře příštího roku.