Před 30 lety byl nezávislý film něco jako sci-fi, dnes existují takové podmínky, že tvůrci nemusejí být závislí na podpoře filmových studií a mohou filmy produkovat sami. Situace je ale pro filmaře možná paradoxně těžší, tvůrců a filmů je v důsledku toho mnohem víc a najít uplatnění není snadné. Na tiskové konferenci v Karlových Varech o tom mluvil Richard Linklater, na Oscara nominovaný režisér filmu Chlapectví, ale především zakladatel americké neziskové organizace Austin Film Society (AFS).
Největší festival nezávislých filmů v americkém Sundance v 90. letech podle Linklatera měl přihlášeno na dvě stovky filmů, dnes jich je na 2000.
V roce 1985 začínala jeho společnost jako filmový klub, který přilákal studenty, umělce a skalní fanoušky filmu. AFS se brzy stala institucí podporující filmovou kulturu a produkci v aktivní, rozrůstající se texaské filmové komunitě. Od svého vzniku AFS poskytla filmařům příspěvky v hodnotě více než dvěma miliony dolarů, čímž napomohla výrobě stovek texaských filmů. Některé podpořené snímky se představily i na minulých ročnících ve Varech.
Zásadní pro Linklaterovu vlastní tvorbu byl film Flákač z roku 1991, který v neděli režisér osobně uvedl za potlesku publika. "Dnes jsme zvyklí na digitální kopie ... viděl jsem, že je škrábnutý, zaprášený. Ale měl jsem pocit reality, určitě vás to vrátí do doby, kdy byl natáčen," řekl.
Dnes kultovní Linklaterův debut diváka provádí ulicemi Austinu během jednoho obyčejného horkého texaského dne, kde potkává místní a podivíny. Linklater dnes uvedl, že Austin v 90. letech byl pro obyvatele Texasu velkým městem, do něhož se sjížděli lidé z okolí za kulturou, byla v něm univerzita a v rámci konzervativního Texasu šlo o relativně velmi liberální místo. Byla tam tehdy i klinika mentálně postižených. "Na jedné ulici jsem potkával různé lidi a nevěděl jsem, zda jde o profesory té kliniky nebo pacienty, a o tom jsem natočil film," řekl.
Připustil, že mu trvalo 30 let, než do Varů dorazil. "Jsem perverzně rád, že tu nejsem se svým filmem, ale jsou zde filmy AFS," uvedl.
Život v Texasu miluje
Život v konzervativním Texasu, který ale prý jinak prý miluje, ho občas přivede k natočení politické reklamy. "Snažíme se tak zabránit přijetí nějakého diskriminačního zákona ... radikální pravice v tamní vládě si teď řekla, že by bylo dobré přijmout zákon, který by zakazoval transgender lidem vybrat si, na jakou toaletu půjdou, zda na pánskou, nebo na dámskou. Je to bláznivé, ale je to škodlivý zákon pro svět," řekl a připomněl, že protibushovské reklamy mu přinesly daňovou kontrolu.
Jako neziskový film vznikal i pozoruhodný snímek Chlapectví uvedený v Karlových Varech v roce 2014, na němž Linklater pracoval 12 let. "Necítil jsem, že natáčím obrovský epický film, točili jsme asi tři dny každý rok, neměli jsme žádné peníze. Asi v polovině jsme si uvědomil, že to bude mít ten kumulativní efekt, o který mi šlo. Byl to experiment, ke kterému se lidé evidentně vztáhli," říká o svém filmu, který měl nominaci na Oscara.
"Síla je v tom, že to máme všichni stejné - narodíme se, rosteme, chodíme do školy... mohl se jmenovat Obyčejní lidé, ale Robertu Redfordovi se to nelíbilo," řekl v narážce na slavný film z roku 1980.
Uvedl, že ani po úspěchu Chlapectví neměl moc nabídek z velkých filmových studií. Když byly, prý jen proto, aby vznikající projekt někam posunul, zmínil třeba filmy o Harrym Potterovi či Jamesi Bondovi. Vědí, že bych je nechtěl dělat, říká a připomíná, že ještě před dvěma či třemi desítkami let i velká filmová studia měla vedle blockbusterů i kategorii nízkorozpočtové filmy a občas zariskovala s projektem s nejistou komerční budoucností. Teď už podle něj dělají jen velký byznys. Věří nezávislému filmu, v němž autoři následují intuici a snaží se, aby "svět kolem nás měl smysl; když ho nemá, tak mu ho dodáváme".
