Do kin přichází na letní poměry slušná dávka filmů, také ovšem proto, že se k divákům díky Asociaci českých filmových klubů dostanou dva cenné archivní kousky. Ze skutečných novinek vyčnívá zejména australský animovaný snímek pro dospělé Mary a Max.
MARY A MAX
Může osamělý obézní muž kamarádit s osmiletou holčičkou? V reálném životě je to trochu na pováženou, ve světě filmu z toho ovšem může být poetický a vtipný animovaný snímek. Hlavní hrdiny ostatně dělí pěkných pár mil: osmiletá Mary Daisy Dinkle žije v Austrálii, zatímco Max Horowitz tráví svůj ne právě šťastný život v New Yorku. Je postižen druhem autismu, Aspergerovým syndromem. Mary se příteli nalezenému náhodně v telefonním seznamu svěřuje mimo jiné s problémy své matky alkoholičky, muž, jehož nejoblíbenější lahůdkou je rohlík s čokoládou, vypráví o neúspěšných pokusech zhubnout a nepochopení, na které naráží při svých činnostech.
"Postavu Maxe jsem psal podle svého dlouholetého přítele, který je z New Yorku, se kterým si píšeme již dlouhých 20 let. Je to velmi zajímavý člověk a tento film bude takovou jeho poctou... Mým cílem ale není jen prosvětlit život těchto lidí, ale především odbourat různé předsudky, které lidi vůči takto postiženým lidem mají," uvádí režisér snímku Adam Elliot.
Tvůrci k vytvoření světa Mary a Maxe použili 73 kilogramů plastelíny, vyrobeno bylo celkem 212 loutek z různých materiálů, 133 scén a 475 miniatur, včetně funkčního psacího stroje. Nejrůznější moce postav vyjadřuje celkem 1026 plastelínových úst. Film zahajoval letošní festival Sundance a na Berlinale získal sošku Stříbrného medvěda.
Mary and Max (Austrálie, 2009)
Scénář a režie: Adam Elliot, hudba: Dale Cornelius, délka: 80 minut.
PROROCTVÍ
Trocha letního mrazení přichází ve snímku, jehož hlavního hrdinu ztvárnil Nicolas Cage. V roce 1959 je jako součást otevíracího ceremoniálu nové základní školy požádána skupina studentů, aby nakreslila obrázky, které budou uloženy do zvláštního pouzdra a uschovány pro budoucí generace. Ale jedna záhadná dívka místo kreslení zaplní svůj papír řádky zdánlivě náhodných čísel.
O padesát let později se ukáže, že vzkaz předpovídá s neuvěřitelnou přesností data a souřadnice každé významné katastrofy za posledních 50 let.
John - expert, který odhalil mrazivá tajemství dokumentu, zjišťuje, že lze čekat ještě tři další události, které dovrší destrukci globálního rozsahu. Úřady to nezajímá a hrozí tak opravdu, ale opravdu mimořádný průšvih. Zda se Johnovi podaří něčemu takovému zabránit, je samozřejmě velká otázka.
Knowing (Austrálie, 2009)
Režie: Alex Proyas, scénář: Ryne Douglas Pearson, Juliet Snowden, Stiles White, Stuart Hazeldine, hudba: Marco Beltrami, hrají: Nicolas Cage, Rose Byrne, Chandler Canterbury, Lara Robinson, Ben Mendelsohn, délka: 136 minut.
PIRÁTI NA VLNÁCH
V roce 1966, v době největší slávy britské pop music, hrála rock'n'roll jen rozhlasová stanice BBC, a to pouze dvě hodiny týdně. Ale pirátské Radio Rock, vysílající z lodě plující po moři těsně za hranicemi britských teritoriálních vod, hrálo rock 24 hodin denně. A 25 miliónů posluchačů - více než polovina britské populace - poslouchalo tyto piráty každý den.
To jistě není špatný základ pro film, jehož tvorby se navíc ujal renomovaný scenárista filmů Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill nebo Láska nebeská Richard Curtis. Ten se spolehl na komický potenciál hlavních postav: jsou to ulítlí dýdžejové, v jejichž čele stojí The Count (Philip Seymour Hoffman) - "velký, ztřeštěný, americký bůh rozhlasových vln, který je do hudby naprostý blázen". Dále například chytrý a krutě zábavný ironik Dave nebo naopak "držitel nejnižší inteligence, jaká byla kdy rozeznána u člověka" Thick Kevin. Diváci se seznámí též s Angusem "The Nut" Nutsfordem, pravděpodobně nejnudnějším mužem v Británii.
The Boat That Rocked (VB, Německo 2009)
Scénář a režie: Richard Curtis, hrají: Philip Seymour Hoffman, Bill Nighy, Rhys Ifans, Nick Frost, Kenneth Branagh, Emma Thompson, délka: 134 minut.
VŠUDE DOBŘE, PROČ BÝT DOMA
Americkou krásu už natočil, teď se může Sam Mendes věnovat filmům jiného druhu. Ve svém novém projektu "dokazuje pravdivost známé lidové moudrosti o tom, že těhotenství je dřina". Do své komedie obsadil mimo jiné Johna Kasinského, známého z americké verze seriálu Kancl.
Pokud by potenciální diváky do kina na tento snímek nepřilákalo nic jiného, pak třeba alespoň skutečnost, že jeho tvůrci přijali sympatický závazek snížit množství odpadu vyprodukovaného štábem na polovinu. Neznamená to, že by zamýšlená stopáž filmu byla původně dvakrát delší, ale ve velké míře se používaly recyklovatelné materiály a catering také zavrhl jednorázové plastové nádobí.
Away We Go (USA, VB 2009)
Režie: Sam Mendes, hrají: John Krasinski, Maya Rudolph, Melanie Lynskey, Allison Janney, Paul Schneider, Jeff Daniels, délka: 98 minut.
ADMIRÁL
Kdo chce vědět, co znamená ruské slovo geroj, měl by rozhodně zavítat na velkofilm, jejž stvořil stejný produkční tým jako hity Noční hlídka a Denní hlídka.
"Alexandr Vasiljevič Kolchak je pravý hrdina svého národa, milovaný manžel a otec, který má jenom jednu slabost - okolím tiše tolerovanou zálibu v krásných ženách. Když potká ženu svého nejlepšího přítele Annu Timirevu, revoluce ve vlasti se setká s revolucí v jeho srdci. Na pozadí I. světové války se Alexandr a Anna snaží překonat nepřízeň osudu, ale zpřetrhat jeho okovy nebude snadné," zní komprimovaný nástin děje, a víc snad ani není třeba dodávat.
Snad jen, že čeští diváci mohou na snímek hledět s obzvláštním potěšením, neboť Kolčakem spravovaný carský poklad prý podvodem ztopili českoslovenští legionáři a zlatu v hodnotě půl miliardy našli útulné sídlo v Legiobance.
Admiral (Rusko 2008)
Režie: Andrej Kravčuk, hrají: Konstantin Chabenskij, Nikolaj Burljajev, Sergei Bezrukov, Anna Kovalchuk, Fjodor Bondarčuk, Richard Bohringer, délka: 123 minut.
SUD PRACHU
Snímek, který vzdáleně připomíná Kusturicův Undergraound, přináší Asociace českých filmových klubů do širší distribuce více než deset let po jeho natočení. Čeští diváci jej mohli vidět již v roce 1999 na karlovarském festivalu.
Námětem pro Sud prachu se stala stejnojmenná divadelní hra Dejana Dukovského, který ji ovšem psal původně jako filmový scénář; pro divadelní formu se rozhodl až později. Film tvoří sled více než deseti na sobě zdánlivě nezávislých epizod.
"Tam kde Kusturica volí fantaskní podobenství, tam Paskaljević nasazuje temně civilní tón (celý děj filmu se odehraje během jediné noci) a banální výjevy ze života několika postav - které ovšem vždy skončí výtryskem brutálního násilí či ponížení - pak v závěru vrcholí jedním z nejvýmluvnějších filmových obrazů nejen o balkánské válce, ale o všech konfliktech, jež jsou stejně absurdní jako logické," uvádí doprovodný materiál k filmu.
Bure baruta (Jugoslávie, Makedonie 1998)
Režie: Goran Paskaljević, scénář: Dejan Dukovski, Goran Paskaljević, Filip David, Zoran Andrić, hrají: Mira Banjacová, Ivan Bekjarev, Aleksandar Bercek, Vojislav Brajović, Bogdan Diklić, délka: 102 minut.
DŮM K POVĚŠENÍ
Ještě o deset let starší než Sud prachu je Kusturicův snímek Dům k pověšení. Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána.
Kusturica svým filmem reagoval na článek v novinách, kdy skupina jugoslávských Romů byla zatčena italskou policií a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Děti převážela ilegálně do Itálie, kde je nutila k žebrání, prostituci a krádežím.
Kusturica odjel do Skopje a několik měsíců žil v romské osadě, ve které naslouchal starým mýtům vyprávějících o svobodě a smrti. Ve filmu propojil dokumentární rovinu se symbolickou, ve které jsou protagonisté čistší, věří ve své sny a touží po šťastnějším volnějším životě. Na festivalu vCannes film získal cenu za nejlepší režii.
Dom za vesanje (Jugoslávie, Velká Británie, Itálie 1988)
Režie: Emir Kusturica, scénář: Emir Kusturica, Gordan Mihič, hudba: Goran Bregovič, hrají: Davor Dujmovič, Bora Todorovič, Ljubica Adzovičová, Husnija Hasimovič, délka: 136 minut.
