Kdysi se filmy točily pro radost, dnes vznikají převážně pro zisk. Přízrak finanční krize i letos visel příliš nízko nad hlavami producentů, než aby si dovolili riskovat nové cesty.
Asi posledním hračičkou Hollywoodu tak zůstává Quentin Tarantino - a zároveň dokazuje, že sázka na lásku k filmu nemusí být vůbec prodělečná. Hanebný pancharti byli komedií roku nejen díky skvělým hereckým výkonům, dobře napsanému scénáři a kontroverzím, které tento vybájený příběh o pádu nacismu vyvolal - byli jí i proto, že Tarantino se v nich na záliby masového publika příliš neohlížel. Jistě, obsadil Brada Pitta, ale do netypické role amerického burana, přinesl snímek z druhé světové války, ale dobové události v něm poskládal po svém a mnohé si přimyslel. A klíčovou roli svěřil mezinárodně neznámému, ale úchvatnému herci Christophu Waltzovi, který si za ztvárnění krutého lovce Židů Landy vysloužil Zlatou palmu v Cannes.
Lze předpokládat, že Hanebný pancharti se stanou klasikou, už teď jsou hodnoceni jako jeden z vůbec nejlepších Tarantinových filmů. Vliv na to, co se bude točit, však přechází do rukou všemocných producentů a marketingových specialistů, kteří mají nos na aktuální trendy, a když nějaký vycítí, vytěží jej až do samého dna.
Výdělečná roztomilost
Jednou z největších jistot jsou pro ně dnes přes svou finanční náročnost 3D animované filmy: mají stabilní podporu dětského publika lačného roztomilých postaviček, pokročilejší technologie, propracovaný merchandising a naštěstí i originální scénáře. Typickým příkladem jsou třeba třetí Doba ledová s podtitulem Úsvit dinosaurů či dobrodružství akčních morčat v G-Force. Nejúspěšnějším animovaným filmem roku ale byl pixarovský Vzhůru do oblak. Příběh staříka, který svůj dům opásá balonky a vyrazí na cestu kolem světa, je také typickým příkladem snahy rozšířit pole působnosti animovaných filmů i na dospělé publikum. I když otrlejší dospělce mohly spíše nadchnout méně nápadné animované snímky jako australská temná romance Mary a Max.
Foto: Bontonfilm, Falcon.