"Roman Polanski dnes nepřijde, protože ho uvidíte na plátně," těmito slovy byl na festivalu v Cannes uveden dokument o kontroverzním filmaři nazvaný Roman Polanski: A Film Memoir.
Jde vlastně o devadesátiminutovou zpověď režiséra, která byla pořízena během jeho pobytu v domácím vězení ve Švýcarsku. Tehdy Polanského doběhl starý hřích, kvůli němuž nebyl přes třicet let v USA: za sex s nezletilou mu tam stále hrozilo vězení. Během "švýcarské vazby" se za svým starým přítelem vypravil novinář Andrew Braunsberg, aby s režisérem natočil obsáhlý rozhovor. Francouzský dokumentarista Laurent Bouzerau pak z natočeného materiálu sestříhal snímek, který je pojat velmi konvečně. V tomto případě je to ideální cesta, protože Polanského životní příběh je natolik strhující, že není třeba ho ničím přibarvovat. Režisér líčí svůj život důkladně, nevyhýbá se žádnému z témat a emoce, které prosakují na jeho tváři, dodávají vyprávění další rozměr. A pak je tu samozřejmě množství archivního materiálu, rodinných fotografií, záběrů ze soukromí nebo zpravodajské šoty z Polanského "kriminálních" kauz.
V krátkém intru režisér vylíčí, jak ho Švýcaři pozvali na festival, aby mu předali cenu za celoživotní dílo, a místo toho ho zatkli. Tuhle zkušenost sděluje muž otřískaný životem celkem s nadhledem ("Já už prožil mnohem horší věci, ale mrzí mě, jak ty události dopadají na mou rodinu."). A pak už to jde ráz na ráz: bombardování Varšavy, útěky z krakovského ghetta, válečná traumata malého ušatého kluka, který se směje z fotografií. V těch poválečných už má ve tváři něco podivně dospělého, přestože v patnácti vypadá na deset let. Pak přijdou první herecké zkušenosti, pak i ty režijní… Úspěchy, Francie, Velká Británie, Hollywood…
A pak seznámení s herečkou Sharon Tate. Tady si dal režisér dokumentu záležet, aby maximálně využil záběry nesmírně krásné ženy, která byla v osmém měsíci těhotenství brutálně zavražděna. Polanskému poprvé docházejí slova a oči se začínají lesknout. Nicméně na dobové fotce ho vidíme, jak sedí u vchodových dveří do svého domu, na něž vrazi napsali Sharoninou krví "pig". Podezření tehdy padlo absurdně i na Polanského. Přitom to byl právě on, kdo nakonec pátral na vlastní pěst a zásadně se podílel na dopadení vrahů z bandy Charlese Mansona.
Nesmírně důkladně je tu vylíčen i onen skandál, který režiséra nakonec přivedl do švýcarského domácího vězení. Probírá se tu policejní a soudní šikana, jíž měl být tehdy Polanski obětí. V tom se režisérova výpověď shoduje s názory autorů monografií o Polanském. Jednotlivé filmy jsou tu odprezentovány ve zkratce, jako zastávky na cestě dramatičtější než fantazie jakéhokoli scenáristy.
Pozítří by se měl Polanski objevit v Cannes osobně na premiéře restaurované verze svého snímku Tess. Natočil ho v roce 1978, tedy hned poté, co utekl z Hollywoodu do Evropy.
