Světová premiéra filmu režiséra a scenáristy Petra Václava Cesta ven se uskuteční na MFF v Cannes 19. května. Snímek tam bude uveden v nesoutěžní sekci L'ACID i za přítomnosti producentů Jana Macoly a Miloše Lochmana a hereček Klaudie Dudové a Márii Zajacové. Do českých kin ho distribuční společnost Aerofilms uvede 29. května.
Svými předchozími filmy Marian (1996) a Paralelní světy (2001) vzbudil Petr Václav velkou vlnu zájmu doma i v zahraničí. Po 13 letech přichází s novým projektem nabízejícím příběh mladé romské matky odmítající se smířit s nepříznivým společenským statusem a snažící se vybojovat lepší život pro sebe i svou dceru. Cesta ven z obtížné situace je lemována zklamáním i nadějí. Odvaha a rodičovský cit jí pomáhají překonat překážky v podobě dluhů, mantinelů většinové společnosti i problémů ve vlastní komunitě. Syrový snímek se vyhýbá soudům a patosu, k tématu přistupuje s věcným nadhledem a místy i svérázným humorem.
Podle distributora Jana Noháče jsou film Cesta ven i jeho tvůrce fenomény, kterých se u nás neobjevuje mnoho. "Příběh silné ženy čelící překážkám osudu je až mrazivě přesvědčivý díky režijně výborně vedeným nehercům i autenticitě prostředí," uvedl. Film podle něj nesklouzává do roviny moralizování či společenské obžaloby. Místo toho přináší jedinečný a soudy nezatížený vhled do exotického, byť nedalekého světa, a díky hlavní hrdince i značnou dávku naděje.
Myšlenka na tento film se poprvé objevila počátkem ledna 2012, natáčel se o rok později. Petr Václav našel předobraz příběhu Žanety a Davida na návštěvě u přátel a doplňoval ho o životní reálie dalších lidí, s nimiž se potkal. Česká televize i francouzský koproducent Cinéma Defacto se pro spolupráci s produkční společností moloko film rozhodli už ve fázi námětu, podpořil ho fond kinematografie.
Cesta ven se natáčela v reálném prostředí převážně na Ostravsku při velmi nízkých teplotách a na obtížných lokacích. Herecké castingy začaly v srpnu 2012 a probíhaly vlastně nepřetržitě až do začátku natáčení. Režisér obsazoval drobné role i v průběhu natáčení v romských ghettech i v továrnách a na úřadech.
"Najezdili jsme po Čechách přes 25 tisíc kilometrů, viděl jsem přes tři tisíce lidí a s každým mluvil. Téměř každý mi něco řekl, odkryl něco ze svých pocitů nebo konkrétní sociální situace. Tímto cestováním jsme zároveň provedli dokonalé obhlídky lokací," uvedl Václav.
Nehercům dal prostor, aby zůstali sami sebou, měli možnost obeznámit se s konkrétní situací, do které se museli vžít, a sami jí prostřednictvím svého charakteru a mentality dodali věrohodnosti a nepředvídatelnosti. Záměrně je nevedl k tomu, aby se repliky učili nazpaměť, ale aby přirozeně reagovali v konkrétních okamžicích.
