Rotterdam: takový domácký festival
05.02.2007 16:50
Mezinárodní filmový festival v největším evropském přístavu, nizozemském Rotterdamu, každoročně otevírá maraton evropských “áčkových“ přehlídek. Jeho 36. ročník skončil v neděli 4. února vítězstvím malajského snímku Láska vše zdolá.
V Rotterdamu byste marně hledali červený koberec, večírky nabité celebritami a umělou okázalost. Festival je určen zejména široké veřejnosti a podle toho také vypadá. Lidé z celého Nizozemí si berou na dobu jeho konání dovolenou, hotely jsou beznadějně obsazené a kina permanentně plná.
Množství kaváren a restaurací nabízí pro návštěvníku festivalu zvýhodněné menu. Festivalové logo kouká ze všech koutů a výloh. Nizozemský divák je totiž velice vděčným divákem, zvědavým na vše nové.
Přehlídka nabízí několik programových sekcí. Středem zájmu je soutěž o festivalového „Tygra“, VPRO Tiger Awards Competition, ve které se utkávají filmy debutujících tvůrců. Letos si impozantních osm filmů ze soutěže odbylo na festivalu světovou premiéru, čtyři mezinárodní a tři evropskou. Není divu. Začínající tvůrce láká finanční odměna 10 tisíc euro i fakt, že nizozemská veřejnoprávní TV garantuje odvysílání vítěžných filmů.
Letošní porota pod vedením ředitele filmového festivalu v Torontu Pierse Handlinga byla štědrá, místo standardních tří udělila hned čtyři ceny. Rodinné drama německé produkce Die Unerzogenen (Neuhlazený) vypráví o generačním protestu naruby: patnáctileté dívce, jejíž rodiče vyznávají hippie životní styl, kdežto ona touží po stabilitě a klidném životě na venkově. Brazilský snímek Bog of Beasts (Bahno šelem) dostal cenu za svou nesmírnou vizuální sílu, energii a syrovost, oceněn byl také dánský satirický filmový komentář současné mezinárodní politické scény a moderních médií manipulujících veřejné mínění, nazvaný AFR.
Zlatého tygra si nakonec odnesl videofilm od mladičké režisérky Tan Chui Mui. Vypráví příběh dívenky, která přijíždí za tetou do Kuala Lumpuru, kde se dostane do spárů velkoměstského svůdníka, ze kterého se vyklube pasák.
Rotterdamský festival je jediný v Evropě, který v soutěžní sekci dává prostor krátkým filmům. Za zmínku stojí také cena Movies that Matter Award neboli cena za filmy, na kterých záleží. Ta se uděluje filmu s lidskoprávním přesahem a každoročně ji zaštiťuje nizozemská sekce mezinárodní organizace Amnesty International. Letos si ji odnesl britský režisér Marc Munden za film The Mark of Cain (Známka vítězství), který realisticky zobrazuje osudy několika mladých britských vojáku v Iráku.
Rotterdamský festival běží v pěti moderních multiplexech a přes množství uvedených snímků nebudí dojem monstrózního nebo nabubřelého podniku. V každém kině je nespočet kavárniček okupovaných diskutujícími diváky. Nebývá výjimkou, že člověk usazený vedle vás na zemi v přeplněném kinosálu je světoznámý režisér či herec.
Já takhle letos potkala srbského režiséra Gorana Paskaljeviča, neméně slavného spolužáka Emira Kusturici z pražské FAMU, který měl na festivalu svůj poslední film Optimisti. Formálně antologický film, složený z pěti samostatných příběhů, je posledním z Paskaljevičovi trilogie o Srbsku poslední dekády.
Současná balkánská kinematografie tady měla letos vůbec silné zastoupení. Mě nejvíce zaujal snímek mladé makedonské režisérky Anety Lesnikovské Does it hurt? – The First Balkan Dogma (Bolí to? – První balkánské Dogma).
Ve svém debutu transformuje vlastní život i životy svých přátel do fikce, realita je tady založena na výmyslu a výmysl na realitě. Většina Anetiných přátel jsou herci a filmaři, kteří netouží po ničem jiném než dělat filmy. Režisérka si tedy vymyslí dánské producenty, kteří mají přijet do Makedonie a zafinancovat jejich společný projekt. Musí však najít příběh, a tak tři týdny točí za asistence nizozemského studenta kamery svoje přátele ve všech situacích ve snaze najít jej. Pravda o lži však nakonec vyjde najevo a celý svět party mladých lidí se zhroutí. Anebo také ne. Film je svěží, místy krutý a formálně velice působivý, protože se jeho autorce povedlo o kousek posunout deset pravidel Dogmatu.
Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu každoročně pořádá také CineMart, koproducentnský veletrh, kterého se zúčastňuji autoři pečlivě vybíraných projektů z celého světa. Byl prvním svého druhu na světě. CineMart je platformou, která dává filmařům možnost prezentovat rozpracované náměty a scénáře producentům a distributorům z různých zemí a zajistit tak chybějící finanční krytí.
Letos se jich zde sešlo 48 a nechyběl mezi nimi ani český zástupce, připravovaná novinka Bohdana Slámy Venkovský učitel. Jak se vyjádřil jeho producent Pavel Strnad, díky mezinárodnímu úspěchů Slámova Štěstí neměli se sháněním prostředků na nový film žádné problémy. Sláma je už považován za režiséra evropského formátu.
Návštevníci rotterdamského festivalu, který stále dostojí pověsti kompasu ve světě nezávislého filmu, si i letos měli možnost vybrat z několika stovek projekcí. A po ní si sednout do některého z příjemných festivalových barů a zapít den třeba oude jeneverem, tradiční holandskou kořalkou.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.