Filmová recenze
Sieranevada: čekání na hostinu
18.11.2016 06:00 Recenze
Do českých kin ve čtvrtek vstupuje pátý film devětačtyřicetiletého rumunského režiséra a festivalového oblíbence Cristiho Puiu s názvem Sieranevada. Snímek, který Puiu světu představil na festivalu v Cannes, kde se účastnil klání o Zlatou palmu, a který již s jistotou zamíří na únorové 89. předávání Oscarů v soutěži o zlatého plešouna za nejlepší cizojazyčný film. Což je o důvod víc, proč se na Sieranevadu zajít podívat. Mimo jiné.
Pokud vás zajímá, co u rumunského filmu dělá takový název, který je navíc napsaný chybně, tak vězte, že je to schválně a neznamená to nic. Puiu úmyslně svůj film pojmenoval v parodickém duchu na ezoterické filmy i s chybou a tvrdí, že neodkazuje na nic konkrétního. A tak je to u snímku, který vám v mnohém může připomenout jiného letošního zástupce východního bloku, maďarské Rodinné štěstí, skoro se vším.
Rodinná tryzna
Příběh se odehrává v lednu 2015, pouhé tři dny po teroristických útocích na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a také čtyřicet dní po smrti Laryho otce. Úspěšný lékař Lary (Mimi Brancescu) se s manželkou proto vrací do rodičovského bytu, aby tu během soboty se zbytkem rodiny uctili památku zesnulého. Všechno má pak vyvrcholit příchodem kněze a zádušní hostinou. Jenže nic nefunguje tak, jak by mělo - ti, co mají přijít, nepřicházejí, naopak se objevují nezvaní hosté, sem tam se stane nehoda, drobná rozmíška... A kněz pořád nikde.
Průšvihy se na Laryho prostě valí celý den. Manželka pořád zdržuje, chce nakupovat a do bytu tchyně se jí zjevně vůbec nechce. To ale ani Larymu. Asi dobře ví proč. Mezi zástupy smutečních hostů se totiž bude muset setkat se spoustou prapodivných figurek. Třeba s tetou Evelinou (Tatiana Iekelová), která neustále horuje za Ceaușescua a socialismus. Nebo se Sebim (Marin Grigore), fanouškem konspiračních teorií o 11. září a o terorismu. Aby toho nebylo málo, ukáže se i strýc Tony (Sorin Medelini), kterého nikdo nezval, a nejde se ho zbavit. A mladičká Cami (Ilona Brezoianuová) zase přivede kamarádku sťatou pod obraz. Ta je chvilku v deliriu, chvilku zvrací, pak zase spí a potom znovu zvrací. No a když už dorazí kněz, místo aby se situace uklidnila, zmatek ještě vzroste.
Zbytečně dlouhé
Hlavní a prakticky jedinou nevýhodou Sieranevady je její stopáž. Ačkoli je to film zábavný, 173 minut je bohužel až příliš mnoho. Bezmála tříhodinové rozhlížení se po jednom bytě přecpaném otravnými příbuznými je prostě dusivé. V Cannes se proslýchalo, že právě kvůli délce organizátoři snímek zařadili hned na úvod soutěžního programu, dokud festivalové publikum není ještě filmy tolik přesyceno, a dokonce že kvůli stopáži porota nakonec Zlatou palmu přiřkla někomu jinému. Kolik je na těchto drbech pravda, ať si po zhlédnutí každý určí sám: za sebe dodám, že pokud stojíte v soutěži vedle německého Toniho Erdmanna nebo vítězného britsko-francouzského Já, Daniel Blake, vaše naděje na úspěch prostě velké nebudou.
Film je ovšem výborně natočený a zahraný - nejvíc pozornosti na sebe samozřejmě strhávají nejobskurnější postavy. Není proto náhoda, že publikum asi nejvíc ocení paranoidního cvoka Marina Grigoreho jako Sebiho nebo vynikající Tatianu Iekelovou coby komunistickým duchem prodchnutou pošahanou tetičku.
Peklo jsou ti druzí
Sieranevada je hodně sžíravá sonda do vícegeneračních rodinných vztahů, které se zredukovaly na instantní moudra a sdělování jalových tezí, přičemž každý stojí za tou svou a nechce se jí vzdát. Puiu jednoduchým, osekaným stylem jde až na dřeň, využívá jako hlavní výrazový prvek přerámování a po třech hodinách, když už se zdá, že se divák dočká uvolnění, přijde s hodně drsnou katarzí. Navíc nečekejte bezstarostně bláznivou komedii - publikum se smát sice bude, ale nebude to nic příjemného. Není náhoda, že se prakticky ve všech recenzích objevuje tvrzení, že "filmem se musíte protrpět, abyste si ho mohli užít".
Sieranevada rozhodně není pro mainstreamové publikum, ale to je každému zřejmé. Pokud patříte mezi fanoušky festivalových filmů, určitě stojí za to se za jeden z nejlépe oceňovaných snímků letošního roku vypravit a prokousat se třemi hodinami až do finále. Odměnou však bude opravdu silný zážitek.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.