Novinka Učitelka
Šikanovali mě! Režisér Hřebejk (nejen) o sviních a lidech
18.06.2016 19:25 Rozhovor
V létě míří do kin Učitelka, nový film Jana Hřebejka. "Dodnes znám lidi, kteří se tváří nesmírně laskavě, ale jsou to úskoční a prolhaní hajzlové. Učitelka je přesně taková," říká režisér, který vzpomíná i na svá školní léta a na šikanu, jejíž byl obětí.
Film Učitelka jste natočil v Bratislavě převážně se slovenskými herci. Do kin půjde ve slovenštině. Bude tomu mladší generace rozumět?
Testovali jsme to na gymnazistech a rozuměli tomu. Pozoruhodné je, že mnohem líp než děti před deseti, patnácti lety. Tam byla nějaká propast, dneska už zase slovenštině rozumí. Bylo by asi zajímavé zjistit, proč to tak je, možná díky těm talentovým soutěžím, nevím. Slovům jako murár (zedník) sice nerozumí, ale celkově jo.
Co ještě jste se od gymnaziální "focus group" dozvěděl?
Zajímavá byla jejich reakce na scénu, kde otec seřeže svého syna. Zatímco moje generace to bere tak nějak v pohodě, pro studenty to bylo úplně za čárou, to by si ten fotr neměl v žádném případě dovolit.
Film se vrací v čase do osmdesátých let. Petr Jarchovský scénář napsal podle skutečné rodinné historky, ale ten příběh s učitelkou - na první pohled líbeznou a hodnou -, z níž se vyklube manipulativní zákeřná osoba, by se mohl odehrát kdykoli, ne? Bylo to retro nutné?
Téma je samozřejmě nadčasové a dobové kulisy jsou tentokrát jen velmi matné, ta historka se odehrála v roce 1979, my ji posunuli do roku 1984, ale v socialismu jsme ji nechali. Obešli jsme se ale bez Leninů, Gottwaldů, srpů a kladiv a hvězd. Visí tam Husák, protože ve třídách visel, ale jinak hraje hlavní roli naše permanentní téma, kdy do otázek politických a dějinných vstupují prosté lidské vlastnosti a slabosti, lidská - nikdy ne černobílá - povaha. Tak jsme to dělali vždycky, i teď. Není to dobový film. Tématem je lidská důstojnost a hrdost. A v centru pozornosti jsou tentokrát děti.
Jistě. Zásada "pro děti jen to nejlepší," přece může ospravedlnit leccos, ne?
Ano. Proto se největší drama odehrává na mimořádné rodičovské schůzce, kde do poslední chvíle nevíte, jak to dopadne, jestli se problém shodí ze stolu, nebo se rodiče té nespravedlnosti postaví. V sázce je hodně. Jsou to pozoruhodná dilemata. A děti jsou alibi, lidsky pochopitelný. A my jsme vlastně ty děti. Petr Jarchovský, já, naši vrstevníci. My jsme děti, které měly kamarády z komoušských rodin, z disidentských rodin, z rodin z šedé zóny. A je zajímavý vidět, jak se k určitým dilematům staví rodiče a pak jejich děti, když se sami stanou rodiči. Některé děti z rodin, které žily pod velkým tlakem a perzekucemi, ale obstály, se později třeba chovaly podivuhodně oportunisticky. Z jiných se naopak stali doživotní kverulanti. Ale to už je na jiný rozhovor... Pro mě je důležité, aby si divák našel vztah hlavně k těm dětem. A přes ně i rozuměl rodičům. A aby to působilo přirozeně a jednoduše. Petr to skvěle napsal a herci to pochopili.
Která scéna je pro vás klíčová?
Třeba rozhovor soudružky učitelky s tatínkem Littmanem nad borščem, který mu uvařila a přinesla. V té scéně dojde ke střetu dvou různých světů. Zdvořilý a hrdý Littmann, který ale v žádném případě nemůže na její hru přistoupit, a svět arogance moci zabalený do zdánlivé laskavosti v osobě učitelky. To si přesně pamatuju za bolševika. A dodnes znám lidi, kteří se tváří nesmírně laskavě, ale jsou to úskoční a prolhaní hajzlové, s úsměvem lžou a koukají vám na pár centimetrů do očí. Učitelka je přesně taková. Mně je z toho zle, ale zároveň se tomu směju. Baví mě náhody, které dávají příběhu směr... když Littmann odchází z třídní schůzky rozhodnutý, že si tentokrát nebude přidělávat problémy, kterých už má dost, ale potká další zmiji, autobusáka, který mu zavře dveře těsně před nosem a ujede... Littmann se pak na schůzku vrací. Kdyby autobusák nebyl svině, celý příběh se odehraje jinak.
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 20. ČERVNA 2016.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.