Jak se pozná, kdo je normální a kdo ne? Kde přesně začíná hranice šílenství? A co je vlastně za ní? Právě na tyto tři otázky s důrazem na tu poslední se snaží odpovídat nová italská trochu hořká komedie Šíleně šťastná, která tento týden vstupuje do českých kinosálů. Nečekejte ale nálož stupidních vtípků ve stylu Pana účetního nebo jen o něco chytřejší taškařice s Budem Spencerem a Terencem Hillem, jak nejčastěji známe veselohry z Apeninského poloostrova.
Šíleně šťastná má totiž o hodně hlubší základy, než je jen prvoplánová legrace. A navzdory tomu, že komických prvků je ve filmu opravdu hodně, s přibývajícím časem, kdy se odhalují motivace jednotlivých postav, jejich příběhy a skryté křivdy, úsměv mrzne na rtech až do emotivního finále. Ale pokud nejde o život, jde o - však to znáte. Hrdinkám sice chvilku tak trochu o život opravdu jde, jenže nic není tak horké, aby se to nedalo sníst.
Dvě outsiderky
Hlavní hrdinkou je Beatrice Morandini Valdirana (Valeria Bruni Tedeschi), samozvaná milionářka, hraběnka a ukecaná dirigentka celého svého okolí. Toho času dlí v psychiatrické léčebně, její rodina se za ni krapet stydí, že tam musí být, a i když je ke každému otevřená a srdečná, ostatním pacientkám taky trošičku leze na nervy. Pak do ústavu přivezou Donatellu Morelli (Micaela Ramazzotti), zamlklou vyklepanou ženu, a Beatrice se jí ihned ochotně ujme.
Donatella o její pozornosti moc nestojí, ale Beatrice si postupně získá její důvěru - a to hlavně ve chvíli, kdy využijí chvilky během brigády v zahradnictví a obě z léčebny utečou. Začíná tak bláznivá jízda za jediným cílem: dostat se zpět ke svým rodinám, znovu vidět své blízké. Obě ženy se postupně poznávají a s nimi i divák zjišťuje, co mají za sebou. A nejsou to jen tak obyčejné příběhy...
Vzhůru za svobodou
Režisér a scenárista Paolo Virzi je zkušeným italským filmařem, na kontě má i u nás známé komedie Vejce na tvrdo nebo My Name Is Tanino, kde pokaždé připravuje v našich končinách netypickou směs humoru a kritiky sociální vykořeněnosti některých skupin. V Šíleně šťastné se zaměřil na ústav pro psychicky nemocné, na které se majoritní společnost dívá jako na něco nebezpečného, zakázaného, jako na něco, co je třeba držet pod zámkem a vyhýbat se tomu byť i pohledem. Ovšem ve skutečnosti se jedná o stejné lidi, jako jsme my, kteří trpí svou izolací a nedostatku kontaktu s rodinami, které se za ně ponejvíc stydí.
V podobném typu komediálního dramatu, který stojí především na hlavních postavách, bývá velice důležitý casting - a ten se Virzimu povedl. Obě herečky jsou skvělé, ať už to je mezinárodně známější Valeria Bruni Tedeschi, anebo režisérova manželka Micaela Ramazzotti. Ve své zemi patří k těm nejlepším, všechny jejich emoce jsou naprosto přesvědčivé - a co si budeme povídat, zahrát dvě psychicky nemocné ženy nepatří k nejlehčím úkolům. Především Micaela Ramazzotti toho předvést musela opravdu hodně - a zvládla to. Spolu jim to funguje skvěle, živelná Beatrice a plachá Donatella se bezchybně doplňují, a herecké výkony patří k největším ozdobám filmu.
Dobrého pomálu
Už ale dost superlativů. Film totiž trochu vázne na scénáři, který nedává moc prostoru nikomu jinému než hlavním hrdinkám, a místy se nepříjemně vleče (stopáž dosahuje prakticky plných dvou hodin). Psal ho sám režisér s oceňovanou Francescou Archebugi, ale upřímně řečeno, zasloužil by proškrtání rukou dramaturga. A hodně důležité bude schopnost vcítit se do charakterů obou žen. Jestli se to divákovi nepovede, na jejich road movie za alespoň nějakou láskou bude nahlížet minimálně rozpačitě.
Stojíte-li o film, jenž je v našich kinech hodně netradiční, ale který má své silné momenty, dokáže rozesmát i chytit za srdce, a hlavně připomenout, jak důležité jsou mezilidské vztahy - přátelství, láska k rodině, k dětem -, jsou slunné záběry krásné Itálie v našem lednovém počasí pro vás jako stvořené. Ostatní by si ale měli dát pozor. Šíleně šťastná rozhodně není film pro každého.
Šíleně šťastná (2016) cz trailer:
