O českých filmařích se s oblibou tvrdí, že neumějí točit žánrové filmy. Snímek Gangster Ka si o zasazení do žánrového kontextu říká svým názvem i zpracováním. Postavu inspirovanou Radovanem Krejčířem skvěle ztvárnil Hynek Čermák.
Název je to vtipný: do rozděleného slova je vedle žánru zasazeno i jméno hlavního hrdiny. Koncovka "Ka" označuje Radima Kraviece, řečeného Káčko, postavu inspirovanou reálným zločincem Radovanem Krejčířem. Autoři filmu - scenárista a režisér Jan Pachl a spisovatel Jaroslav Kmenta, podle jehož knihy vznikl - se zaklínají tím, že se skutečným příběhem pouze inspirovali a že chtěli zachytit éru divokého kapitalismu 90. let a přelomu století.
To se jim povedlo možná více, než chtěli. Gangster Ka se tváří jako zrcadlo zrodu "skutečného gangstera", velkolepý příběh vzestupu a pádu, přitom však pevně vězí oběma nohama v českém blátíčku. Otázkou je, jak moc (ne)chtěně, leč filmu to každopádně prospívá a přidává na jeho věrohodnosti. Káčko by totiž strašně rád byl drsným mafiánem, ale i díky skvělému ztvárnění Hynkem Čermákem pořád zůstává primitivem se slámou v botách, troubou bez vkusu, jenž si k luxusním košilím bere tepláky s lampasy a utíká do nabubřele kýčovitých interiérů. Přestože v jednu chvíli rozjede šestimiliardový podvod, umí se při placení zaseknout na stokoruně.
Malé, ale naše
Kraviec není žádným Corleonem nebo Montanou, nemá v sobě grácii, charisma a nebezpečí "klasických" mafiánů. Podobně dopadá i žánrové srovnání. Gangster Ka se v řadě momentů inspiruje filmy Martina Scorseseho, autora mnoha slavných gangsterek. Ale jestliže si v jeho Mafiánech italští "členové rodiny" ve vězení vaří těstoviny z těch nejlepších surovin a česnek krájí žiletkou na nejjemnější plátky, Káčko si pochvaluje, že se v "krimu" nají z McDonald's. Když ve vazbě buší hlavou o zeď hrdina Scorseseho Zuřícího býka, je to kulminace skutečné životní tragédie, když dělá to samé Kraviec, člověk se nad ním uchechtne.
Nechybějí povinné žánrové atributy jako komplikovaný vztah s otcem (příjemně úsporný Jaromír Hanzlík) nebo postava atraktivní přítelkyně, pro niž nebezpečí života v nelegálním luxusu překročí zdravou míru. Trochu moc povědomá, ale vtipná je sekvence, v níž Káčko pomocí úplatků ovládne věznici. Nosnější postavou než on sám nicméně zůstává jeho pravá ruka, Albánec Dardan (solidní, byť zjevně podle typu obsazený Predrag Bjelac).
Káčko vejpůl
Film Gangster Ka je vyprávěn až příliš snaživě efektně. Nikdy přitom není úplně jasné, jestli všechny ty banální kamerové filtry, zbohatlické obýváky bez vkusu a použití klasické hudby mají reflektovat Kraviecovu humpoláckost, anebo zda jsou upřímným pokusem o velký styl.
Ať tak či onak, snímek nakonec sklouzává do domácky bezpečné polohy na pomezí šlágrů o prvorepublikových lumpech v duchu Máni, co ji "lízli", a šestákových románů snaživě imitujících drsnou školu kriminálek. K tomu přispívá i časté používání vyprávění mimo obraz, v němž se Dardan střídá s jedním z vyšetřovatelů. Nejenže je většinou nadbytečné, ale navíc se vyžívá ve školácky neobratných obratech: "kilometry omšelýho potrubí proudí hektolitry pohonnejch hmot", "jednou z vlastností ďábla je, že neumí prohrávat"...
Když pohonné hmoty, tak samozřejmě podvod s firmou Čepro (jež je ve snímku zmíněna explicitně), řada postav odkazuje na skutečné osoby, ale Gangster Ka se dá užít i bez znalosti konkrétních reálií. Těžko zatím hodnotit defi nitivně: snímek je rozdělen na dva díly.
Ten druhý, jenž nese podtitul Afričan a líčí Kraviecovy eskapády v Jihoafrické republice, má premiéru koncem listopadu. Scorseseho Mafiáni trvají dvě a půl hodiny, Kmotr i Zjizvená tvář tři. Češi by ale asi tolik domácího "gangsterování" najednou neunesli, a tak je film inspirovaný Krejčířem rozpárán vejpůl.
