Filmová recenze
Snowden: další konspirace Olivera Stonea
07.11.2016 15:25 Recenze
Slavný americký režisér Oliver Stone je zvláštní úkaz. Dokáže natáčet fantastické filmy, za které je po právu oceňován (ke dvěma Oscarům za režii a jednomu za scénář je třeba přičíst i ocenění akademiků za nejlepší film pro Četu), a zároveň vytvářet antiamerické propagandistické konspirace, kamarádit se s Vladimirem Putinem, obdivovat komunistické diktátory a jezdit po celém světě a vykládat, jak moc se dnešní Amerika blíží Sovětskému svazu.
Bez ohledu na to, co si o jeho politickém angažmá myslíte, se můžete vsadit, na čí straně ve filmu Snowden, který představil na festivalu v Cannes a který ve čtvrtek vstoupí do českých kin, bude stát. Celá americká mašinerie NSA a CIA jsou zobrazeny v nejobludnější podobě, proti které by orwellovský Velký bratr zbledl závistí. Ze snímku je ovšem příliš znát, že jej Stone nedělal ani pro potěšení (jako skvělé Doors z roku 1991) či naléhavou výpověď (jíž roku 1986 byla Četa, která pro něj jako vietnamského veterána měla osobní konotace), ale jako projev "občanské angažovanosti". Že ho zkrátka natočil, protože musel, jak mu velelo jeho svědomí.
Velký bratr tě vidí
Příběh nejznámějšího whistleblowera Edwarda Snowdena je celkem známý, proto jen ve zkratce. Poté, co se v roce 2003 pokusil o armádní kariéru, mu po nehodě bylo řečeno, že "své vlasti může být užitečný i jinde". A tak začne jeho kariéra analytika v NSA a CIA. Až když v Ženevě v roce 2007 vidí, jak moc je systém fízlování rozrostlý, chce o tom promluvit, ale vyčkává, zda se situace zvolením Baracka Obamy nezlepší. A když k tomu nedochází, v roce 2013 se v Hongkongu sejde s novináři americkéh mutace deníku The Guardian, kde jim předá informace o nejrůznějších tajných vládních programech PRISM (sledování elektronické komunikace) a Tempora (sledování a ukládání telefonických hovorů, e-mailů, příspěvků na Facebooku, seznam navštívených webových stránek atd. libovolného člověka na zemi).
Jak bývá u podobných životopisných filmů zvykem, příběh se neodehrává lineárně, ale formou flashbacků z hongkongského hotelového pokoje, kde se Snowden zpovídá. Můžeme tak prozkoumat Snowdenovo rodinné i pracovní zázemí a sledujeme na něm přerod v člověka oddaného své věci, jenž postupně prozře a nakonec se rozhodne světu odhalit tu "obludnou pravdu". Samozřejmě přitom nezapomene zdůraznit, že mu nejde ani o slávu nebo peníze, nýbrž jen o pravdu.
Nudný hrdina
Je celkem jedno, jestli máte Edwarda Snowdena za hrdinu, anebo za obyčejného zrádce a práskače. Oliver Stone vám na výběr nedává. Snowdena tlačí na piedestal jednoznačně kladného héroa, trochu nekňuby (kdo jiný by si při seskoku z postele dokázal zlámat obě nohy?), ale třeba vyloženě počítačového génia, jenž postupně prozře tlačen svědomím i vlivem své krásné přítelkyně Lindsay (Shailene Woodleyová), levičácké liberálky, která je proti válce v Iráku a neustále trousí hlášky, jak Amerika má na rukou krev. Joseph Gordon-Levitt se tak v titulní roli nejen fyzicky podobá Harrymu Potterovi (jen jizva na čele chybí), protože kladnějšího hrdinu si lze jen těžko představit.
Vedle něj o to víc vynikají záporné role, ať už je to ženevský agent v podání charismatického Timothyho Olyphanta, nebo Snowdenův šéf, který by ďábelsky slizkým vzezřením Rhyse Ifanse zapadl jako hlavní padouch do mnohem jednodušeji se tvářících akčňáků. Karty jsou ovšem rozdány jasně: černá a bílá, dobro vs. zlo. Postavy jsou značně schematické a děj teče pomalu, nikam nespěchá a hrdinovo prozření nechá diváka pořádně procítit. Stopáž 134 minut je tak možná zbytečně dlouhá, ale aspoň umožní se se Snowdenem pořádně seznámit.
Patetičnost na závěr
Na závěr nechybějí patetické scény jako výstup samotného Edwarda Snowdena, který z moskevského exilu promlouvá proti "mocným tohoto světa" a vyjadřuje naději v lepší zítřky, aby se dočkal stand-up ovací. Oliver Stone si splnil svou normu a naplival na Spojené státy, v nichž chudák tolik úpí. Publikum, které USA a jejich politiku moc nemusí, asi bude spokojeno. Filmařsky se Snowden řadí k dalším angažovaným Stoneových počinům, jako byl nesourodý W. nebo velkolepě paranoidní JFK. Filmům, které Stone natočil hlavně proto, že musel a chtěl.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.