Nebýt Stopařů, jsou dnes westerny půl století zapomenutým žánrem. Nebýt Stopařů, nevzniknou takové filmy jako Hvězdné války nebo Taxikář. Nebýt Stopařů - sakra, radši nemyslet. Bez tohohle nenávistného majstrštyku se nemohou obejít ani dějiny kinematografie, ani domácí videotéky.
Důležitost Stopařů nelze dostatečně zdůraznit. Fakt, že jde o až dvanáctý společný film režiséra Johna Forda a herce Johna Waynea, je falešnou stopou, v jejímž světle se velikost Stopařů zdá být ještě nepochopitelnější. Ford, jeden z nejikoničtějších režisérů "starého Hollywoodu", pobral Oscary a další ceny za všechno jiné než za westerny, které přitom představují dobrou polovinu jeho díla a jež coby filmový žánr sám pomáhal definovat. John Wayne je představitel westernových hrdinů tak archetypální, že jejich (zdeformovanou) rétoriku donesl prostřednictvím ideologicky nabitého filmu Zelené barety až do války ve Vietnamu. Seznam klasických westernů, které natočil s Fordem nebo s dalším velikánem Howardem Hawksem, je úctyhodný. Jeho a Fordovi Stopaři jsou však všechno jiné než úctyhodní; jsou sprostí, špinaví - a nejlepší.
Než Stopaři v roce 1956 vznikli, byl většinový úzus westernů jasný: padouši byli zlí, správňáci dobří, dobro vítězilo nad zlem. A najednou tu Ford a Wayne přišli s filmem, který tyhle tradiční hodnoty relativizoval. V příběhu několikaletého pátrání po dívce unesené Komanči hraje Wayne poraženého veterána z války Severu proti Jihu Ethana, který má několik nevyslovených vroubků. Když indiáni v západním Texasu vyvraždí rodinu jeho bratra a unesou jeho neteř Debbie, vyrazí Ethan a Debbiin adoptivní bratr Martin po jejich stopě. Ethan by ale milovanou Debbie radši zabil, než aby ji nechal vrátit se k "bílým"...
Prostřednictvím newesternově komplikované postavy Ethana se ve Stopařích daří odkopávat rasismus, xenofobii, fanatismus a primární "testosteronové" násilí v samých kořenech americké společnosti: Wayneova postava je zlé zvíře, které indiány dobře zná - a tím spíš ví, jak jim ublížit. Monument Valley, ty pláně s okrovými erodovanými skálami, tu v barvě à la VistaVision vypadá ještě monumentálněji než v jiných westernech. Ale nejsilnější je odkaz Stopařů ve filmech, které vznikly po nich. Stali se prvním článkem řetězu takzvaných revizionistických westernů, které žánru i načančané americké minulosti vrátily věrohodnost, špínu, brutalitu, nebo i melancholii: připomeňme filmy tak časově i náladově rozdílné jako Peckinpahovu Divokou bandu (1969), multioscarovky Tanec s vlky (1990) a Nesmiřitelní (1992) nebo Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007), nemluvě o celém subžánru spaghetti westernů, kterými se proslavil Sergio Leone.
A nezůstalo jen u westernů: na Stopaře přísahá celá generace hollywoodských režisérů debutujících na přelomu 60. a 70. let, takže opravdu není problém dostopovat řadu motivů z Fordova fenomenálního filmu třeba u George Lucase nebo Martina Scorseseho. Stopaři tak překročili žánrové i dobové škatulky a stali se jedním z nejlepších, nejvlivnějších a nejdůležitějších filmů všech dob.
