Filmová recenze
Strašidla: Troškova jedna velká pohádková vykrádačka

Zdeněk Troška je zvláštní fenomén českého filmu. Svým publikem je milován, ostatní diváci mu nemohou přijít na jméno. Není pravda, že ho kritici a recenzenti nenávidí, jak často rád říká. Drtivé většině je upřímně ukradený a zajímá je pouze ve chvíli, kdy musejí zhlédnout jeho poslední film. Jeho fanoušci jsou také z těch verbálně nejagresivnějších, když přijde na potřebu bránit svůj idol. Rádi se staví do pozice "obyčejných lidí", pohrdají jakýmkoli intelektualismem a vůbec jim není hloupé to okázale dávat najevo. Něco podobného se dá čekat i v těchto dnech. Stačí se podívat do prvních komentářů na ČSFD.cz.

Upřímně je třeba přiznat, že nový film Zdeňka Trošky Strašidla se řadí k patrně nejpovedenějším počinům tohoto režiséra za posledních dvacet let. Což ale znamená pouze to, že je lepší než trilogie Babovřesky či Kameňák nebo filmy jako Doktor od jezera hrochů a Andělská tvář. A to jsou skoro všechny. Poslední obstojnou Troškovou pohádkou byla Princezna ze mlejna, a pokud bychom chtěli vzpomenout na časy, kdy točil dobré a zábavné filmy, musíme se vrátit až do osmdesátých let. Proto nepřekvapí, že ačkoli jsou Strašidla slabá a velice hloupá, je třeba začít pochvalou.

Jak utopit Dr. Mráčka, nebo Addamsova rodina?

Jestliže patříte k drtivé většině obyvatel této země, kteří viděli v mezititulku zmíněné filmy, v ději Strašidel vás asi máloco překvapí. Ústředními postavami je strašidelná rodinka, do níž patří hejkal Hugo s manželkou Patricií, dětmi Ester a Eleonorem, vílou Jitřenkou, čarodějnickou mamá Žofií a strýčkem Bublou, což je vodník. Žijí si v temném a hrůzostrašném domě a bylo jim dobře do chvíle, než přišel mladý úředník Jindřich Patočka, který Hugovu rodinu informuje, že dům je majetkem města, kvůli strašidlům o něj sice nikdo zájem nemá, ale to neznamená, že tam budou zadarmo. Musejí začít platit nájem, a jelikož nemají žádné peníze, budou muset nastoupit do práce a do škol a začít platit daně.

Někteří členové rodinky jsou s tím smíření, jiným se to nelíbí. Protestuje třeba Hugova manželka, čarodějnice Patricie, čehož chce využít upír Ignác, její dávná láska. A tak Hugo nastupuje do divadla jako herec, děti do školy, Bubla do prádelny, Patricie ne a ne odolat Ignácovi... A navíc se referent Patočka, který to celé spískal, zamiluje do étericky krásné víly Jitřenky. Začíná tak kolotoč událostí, které měly být zábavné, a třeba by i byly, kdyby už jednou (i víckrát) nebyly zfilmovány.

Přehrávání a opakování

Tím výčet plagiovaných filmů zdaleka nekončí, další mocný inspirační zdroj byla třeba Dívka na koštěti, takže když Eleonor a Ester nastoupí do školy, čarují podobně jako Saxana. Právě tyhle scény patří k těm rozhodně lepším, proto film nelze šmahem odsoudit a hodit do odpadu (řečeno terminologií Česko-Slovenské filmové databáze). Zábavné momenty se tu opravdu najdou. Třeba celá linie Jiřího Dvořáka (vodník Bubla) nebo vtipné vychytávky jako létající koště s GPS. To neměl ani Harry Potter.

Jenže film má neskutečných 113 minut, takže ukradená historka z Addamsovy rodiny, která by se dala smrsknout na vtipnou půlhodinu, se musí nějak roztáhnout na celovečerní stopáž. A už to začíná. Donekonečna se opakují motivy, situace a přeměny. Poprvé se nad tím jde pousmát, podruhé diváka napadne "už zase?" a potřetí je to vyloženě otravné. K tomu skoro všichni herci děsivě přehrávají. Kromě Jiřího Dvořáka, co se našel ve své poloze, kterou už pro jistotu neopouští (a dělá dobře), se to týká vlastně úplně všech. Kdyby se to týkalo jenom Terezy Kostkové, Carmen Mayerové, Vladimíra Polívky či Sary Sandevy (krásná dívka, leč bez talentu), tak to nepřekvapí, nejde právě o hereckou elitu. Ale když se podobná výtka dotkne i Petra Nárožného a Václava Postráneckého...

Neúmyslný humor a trapno

Ještě hůř nastane, když se divák dění na plátně sice směje, ale v úplně jiných chvílích, než si tvůrci asi představovali. Tolik do očí bijící product placement letos v českém filmu snad nebyl (a že i v této kategorii by měla Strašidla konkurenci!). Takže kdybyste chtěli vědět, jaké noviny čtou i strašidla, dozvíte se to. Nebo dobře míněné nápady s odkazy na markýzu andělů Angeliku. Do rozboru, proč celá řada vtipů nefungovala, ale nechtěného humoru se na plátně odehrává přehršel, se mi nechce, není na to ani prostor; šlo by o obsáhlý seznam.

Místo humoru se dostaví pocit trapnosti. Hodně velké a silné trapnosti. I otrlý divák se za tvůrce začervená. Třeba moment se znásilněním čarodějnice Žofie v podobě kočky, který se na internetu hodně diskutuje. Není na tom nic pokleslého nebo nevkusného, jak tvrdí mravokárci. Je to jen další z hloupých vtipů, který nefungoval a přelil se do trapna. Asi jako když vám nový farář řekne, že se jmenuje Šoustal. Vzpomínáte? To byla stejná bžunda.

Nejlepší film Zdeňka Trošky za posledních dvacet let, to by si mohla Strašidla dát do štítu. Což ale značí pouze to, jak moc špatných dvacet let má režisér za sebou. A o tolik mu reputaci snímek nevylepšil. Nejlepší bude filmu se zdaleka vyhnout.