To si asi může dovolit jen Sundance. Začít dokumentem Chicago 10, jak vystřiženým z ČT2. O událostech, které většina diváků nepamatuje. O roce 1968 v Chicagu, kde demonstrace proti válce ve Vietnamu a establishmentu vůbec potlačila moc a deset jejich vůdců odsoudila do vězení.
Robert Redford a ředitel festivalu Sundance v americkém Park City pak plamenně hlásali, že nastává chvíle nového odporu. "Dokument je budoucnost filmu," tvrdili oba. Dost bylo umělých příběhů, život přináší dramat dost. V dalším průběhu festivalu ale už na umělé příběhy přece jen došlo.
Sundance má dvě velké výhody proti každému jinému festivalu, který se chce nebo by chtěl věnovat nezávislému filmu. Roberta Redforda a blízkost Hollywoodu. Z Los Angeles je to něco přes hodinu letu - pro Američany přece jen menší vzdálenost - a osoba šéfa je dostatečnou zárukou, že dorazí hvězdy. Protože bez nich se ani nezávislost neobejde. A je jich tu nesporně víc, než na těch největších evropských festivalech.
Berlín, Benátky nebo Cannes těžko nabídnou během pár dní Michaela Douglase, Antonia Banderase, Phillipa Seymoura Hoffmana, Lauru Linney, Dakotu Fanning, Samuela L. Jacksona,Steva Buscemiho, Nicka Nolteho, Penélope Cruz, Dannyho de Vita, Gwyneth Paltrow, Jamieho Foxxe, Julie Christie, abych jmenoval jen ty hlavní. A k tomu režiséry, producenty, muzikanty. Potkáváte je na malé Hlavní třídě horského střediska Park City - 40 kilometrů od Salt Lake City v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů. A nebo v klubech, na muzice, kterou se přijeli předvést třeba Terrence Blanchard, vynikající jazzman a současně stále používanější skladatel filmové hudby, příjemný a charismatický bluesman Keb´ Mo´ nebo Michael Nyman, autor hudby k Pianu.
A taky jediná česká zástupkyně na festivalu, Markéta Irglová. Svezla se s Glenem Hansardem, se kterým hraje ve Frames, kapele, jež dnes večer vystoupí v pražské Arše. Nepřijeli tam náhodou a jen tak zahrát. Přivezli poloamatérsky natočený snímek Once, v němž hrají tak trochu sami sebe.
Pouliční muzikant - Kluk a česká divka v Dublinu, která se živí prodejem růží a vším možným, Holka. Jejich krátké protnutí je příběhem příjemného snímku Once, který si Sundance vybral sám a jenž tu získal cenu diváků. Však taky Markéta Irglová říkala: "Ani nevíme, jak se to stalo. Natočili jsme si film, jen tak ho někde pustili a najednou jsme tady." Bez přetvářky se skromně divila. Jinému českému zástupci se letos na Sundance proniknout nepodařilo.
Česká televize byla na festivalu jedinou z - jak to nazvat - nových zemí Evropské unie. Budili jsme příjemnou pozornost, jak už jsem ukázal v ČT, někteří herci na nás mluvili česky. Nejvíc Antonio Banderas. "Uvidíme se zítra," řekl s velmi dobrou výslovností a s tím, že se větu naučil před lety při natáčení v Česku. Komu ji asi říkal!
A ti ostatní věděli, co je to Československo - a to jim odpusťme, že o rozdělní naší země vědí málokdy. Znali Prahu - byli jsme tam, je to nádherné město, říkali. Další o Praze alespoň slyšeli, chystají se k nám.
Dá se jim věřit, zejména v kontrastu k nevýraznému Salt Lake City. Město leží v jakési misce uprostřed vysokých hor. A protože pořád svítilo slunce, dusila je inverze. O jaké se ani nám moc nezdá. Asi kilometr vysoká žlutooranžová puklice. Jsou na ni zvyklí, bývá v létě i zimě. A tak únik do vysokohorského střediska Park City, samotného dějiště festivalu, byl dvojnásob příjemný.
Stejně jako my byli letos na Sundance i zástupci karlovarského festivalu. Výkonný ředitel Kryštof Mucha a filmový expert Karel Och. Vybírali, rozhlíželi se, udržovali a rozšiřovali kontakty. Dívat se je na co, inspirovat čím, nepochybně. Nezávislost se na festivalu projevuje všude. Žádná z akcí nemá oficiózní charakter - povoleno je běžné oblečení, nejsou dlouhosáhlé projevy, mluví se normální řečí, hvězdy přicházejí uvolněně, všude je cítit lehkost, příjemná atmosféra.
Sundance je festival filmu, festival, který si váží diváků, který je rád, že přijíždějí slavní, ale neoprašuje je na každém kroku. Uvedené snímky jsou v rovnováze - vedle komerčnějších titulů je věnována velká pozornost dokumentu, krátkým filmům, nezávislým záležitostem, které dramaturgie festivalu vyhledává aktivně v průběhu roku na různých větších i malých přehlídkách. Kromě toho samozřejmě vybírají ze stovek zaslaných aspirantů.
Říká se tu, že Sundance je test. Kdo se vydá do zapadlého horského střediska, do zmrzlých sálů, mezi kterými se musí jezdit autobusem, aby viděl neznámé a často nelehké filmy, je fanda. A velké hvězdy rády dávají na vědomí, že umějí hrát, že umějí hrát za málo peněz, že umějí hrát ve filmech, které nevydělávají stamiliony ale zato posouvají dějiny kinematografie víc než všichni pánové prstenů nebo titanici či troje.
Sundance je utěšený festival, jenž by bylo velmi obtížné napodobit. Doufejme, že Robert Redford vydrží dlouho.
Otakar Svoboda, autor je redaktorem ČT
