Filmová novinka
Tanec modrého ptáka
17.06.2016 19:00 Recenze
Žánr wuxia není častým hostem našich kin, proto si jeho zástupce vychutnávejme, když máme tu možnost - a když je tak kvalitně natočený. Režisér Siao-sien Chou věnoval přípravě svého opusu Assassin (2015) více než sedm let života, což se mu vyplatilo mimo jiné ziskem ocenění za nejlepší režii na loňském festivalu v Cannes.
Wuxia byl původně tradiční čínský literární žánr týkajících se legendárních válečníků starověké či středověké Číny s nezastupitelným prvkem bojových umění, ale postupem času se samozřejmě rozšířil i do jiných uměleckých forem - baletu, opery nebo filmu. V centru vyprávění se obvykle nachází hrdina, který stojí za utlačovaným lidem a mstí křivdy a bezpráví. V Evropě máme pro podobné vyprávění vyhrazen termín rytířský epos.
V zadumaných kopcích
Hrdinkou, která bezchybně ovládá bojová umění i svůj meč, je v tomto případě Jin-niang (Qi Shu) - tajemná a záhadná kráska, profesionální vražedkyně, která slouží své paní a na její rozkaz odstraňuje všechny, kteří jí zkříží cestu. Při jednom úkolu však selže, a tak je vlastně za trest poslána do svého rodného kraje Wej-pa na severu Číny, aby odstranila vévodu Tchien Ťi-ana (Chen Chang), nejvyššího velitele tamní vojenské oblasti. Problémem však je, že Tchien Ťi-an je nejen bratrancem Jin-niang, ale také mužem, s nímž byla zasnoubena. Jin-niang hodlá ke svému úkolu přistoupit naprosto profesionálně - ovšem jen do doby, kdy zjistí, že návrat do míst, kde vyrůstala, nebude tak jednoduchý, jak si původně slibovala...
Siao-sien Chou vytvořil velkolepý epos, který je především vizuálně zcela úchvatný. Dlouhé záběry na typickou krajinu, jakou byste v podobném filmu přesně čekali, jsou doprovázeny citlivě zvoleným hudebním podkresem a působí jako zhudebněná lyrická báseň - něco jako kdyby před divákem režisér rozpohyboval obraz třeba od Sia Kueje. Proto je dobré nečekat další velkofilm ve stylu Tygr a drak nebo Hrdina. I v nich byl na vizuál kladen nemalý důraz, ale těžiště těchto snímků spočívalo především v bojových scénách. Ve filmu Assassin je tomu přesně naopak - jakkoli jsou soubojové scény natočeny s pečlivostí a herci se při jejich tréninku nadřeli nemálo měsíců, gros příběhu spočívá ve složitosti mezilidských vztahů, meditaci nad životem a smrtí a melancholické přijímání svého údělu. Meditativní výjevy totiž svou důležitostí jednoznačně převažují.
Hledání zrcadla
K působivému dojmu přispívá i vhodný výběr herců. Chen Chang je ve svých devětatřiceti už veteránem filmů s bojových umění a o jeho kvalitách svědčí i fakt, že za vedlejší role byl již třikrát nominován na Hong Kong Film Award, což je prestižní obdoba Oscarů pro oblast Hongkongu, Číny a Tchaj-wanu. Nejvíc pozornosti si ale zasluhuje samozřejmě tchajwanská rodačka Qi Shu, již trojnásobná laureátka této ceny, jako špičkový zabiják s kamenným srdcem, která potřebuje pohled do zrcadla, aby byla schopna citu. Tvář Qi Shu sice není v Evropě příliš známá, zůstává věrná především hongkongské produkci, ale kdo viděl první díl jinak ujeté série Kurýr s Jasonem Stathamem, jistě si ji v roli "doručované zásilky" Lai dokáže vybavit. Svou roli nájemné vražedkyně, která se v rodné krajině nostalgicky noří do dávno zapomenutých vzpomínek, zprostředkovala citlivě, s hloubkou a uvěřitelně, přičemž stejně uvěřitelně působí i v náročných bojových scénách.
Režisér Siao-sien Chou se nechal slyšet, že podobný film nemohl natočit dřív, nejdřív k němu musel dozrát. Jen tak mohl převyprávět legendu o zajatém modrém ptáku, který zpívá jenom stejným svého druhu, jak říká legenda, na niž hrdinka vzpomíná. Stačí mu donést zrcadlo, aby viděl sobě podobného - a začne tančit. Stejným údělem hledání zrcadla prochází i Jin-niang. A podobně k filmu přistoupí i diváci. Assassin je totiž právě takový modrý pták. Můžete se na něj dvě hodiny dívat a nic vám neřekne. Anebo jste stejného druhu - a potom vám kouzelně zazpívá.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.