Filmová recenze
Taxi 121: pokus o český thriller

V posledních letech se slovní spojení "český thriller" už nezdá tak směšné, jako tomu bývalo dřív. Pryč jsou hrůzné doby Války barev a Nahoty na prodej. Nový trend nastolily filmy jako Pravidla lži nebo Gangster Ka či seriály typu Cirkus Bukowsky a aktuální Rapl. Občas sice dochází k hloupým úletům ve stylu Kajínka či Sametových vrahů, ale povedenějších kousků vzniká víc a víc. Taxi 121, které do kin vstoupilo minulý týden, sice není ten případ, ale jako příslib pro budoucnost by fungovat mohlo.

Případ samotný, jímž se film inspiroval, si určitě ještě všichni pamatujeme, stal se jen před dvěma lety. Neznámý pachatel tehdy za podivných okolností zavraždil tři taxikáře. Jak to vlastně bylo, se dosud neví. Údajný vrah byl sice loni v listopadu zatčen a zdá se, že mu šlo jen o peníze, ale k soudu zatím nedošlo a moc podrobností na veřejnost neuniklo. Jak to mohlo být, naznačuje film mladého, osmadvacetiletého režiséra Dana Pánka. I když odpovědi vlastně nedává - podle režiséra si má každý názor udělat sám.

Ňouma taxikář

Hlavním hrdinou je milý, sympatický a možná až moc hodný Matěj Pokorný (Filip Tomsa), který přišel o práci, a tak se živí jako taxikář. V úvodu se s ním podrobně seznámíme - poznáme jeho manželku Lucii (Lenka Zahradnická), se kterou hodně stojí o dítě, a Matějův přístup k práci a lidem. Je skoro až opakem toho, jak si představujeme taxikáře: se zahraničním pasažérem si vesele zazpívá, poklábosí s fotbalovým manažerem, soudkyni koupí kafe. Pro děj tyhle epizody nejsou vůbec podstatné, mají za úkol jen vykreslit Matějův ňoumovitý charakter.

Mezitím v Praze dojde k vraždě taxikáře, a tak manželka na něj naléhá, aby s taxíkem přestal jezdit. Matěj na to moc nedbá a k potenciálnímu problému se staví dost laxně, až onemocní jeho kolega a hodný trumbera vezme službu za něj. A do auta mu nastoupí chlapík s kšiltovkou NY, charismatickým hlasem a trošičku zvláštním chováním (Dušan Sitek). Zvlášť když vytáhne pistoli...

Taxi 121 by se dalo snadno rozčlenit na tři části. První, která vlastně není vůbec důležitá, druhá, s chlapíkem v autě, jež zaujme nejvíc a předvede dostatek dějových zvratů, aby se ve třetí naznačilo, jak by to celé mohlo dopadnout. Hlavní hrdina zřejmě trpí chorobnou představivostí, a tak si jeho snových sekvencí divák během celého filmu užije dostatek. Někdy jsou vítaným osvěžením, jindy působí násilně a hlavně je jich tolik, že nepozornější divák by se v nich mohl velmi snadno ztratit.

Standard seriálových herců

Minimalistické drama o dvou hercích v taxíku se musí umět napsat. Tady scenáristé trošku selhali. Nápady měli, ze začátku to taky vypadá opravdu dobře, ale postupem času dech ztrácejí víc, než by bylo milé, a vrahoun se pouští do zbytečného filozofování. K tomu se tvůrcům nedařilo vybudovat solidní atmosféru a dlouhé záběry, jež jí měly nejspíš pomoci, tak plní přesně opačný úkol. Je to škoda, protože Sitek jako vrah by potenciál určitě měl, ale ten se v taxíku jaksi rozplizl. Filip Tomsa naivního mládence s obtížemi zvládl, ale limity jeho herectví byly vidět až příliš znatelně - zatímco Sitek by zvládl mávat pistolí i sedět za volantem, kdyby Tomsa dělal to první, diváci by se potrhali smíchy. A to dojmu moc neprospívá, Tomsa zkrátka někdy vypadá trochu jak ochotník na vesnickém divadle.

Trestuhodně propásnutá ovšem byla role Matějovy manželky Lucie. Lenka Zahradnická je hezká a schopná herečka, má mnohem větší potenciál, než který jí umožňují předvést mýdlové opery ve stylu Ordinace v růžové zahradě, ale když už se dočká celovečerního filmu, je to přešlap jako Hodinový manžel nebo špatně napsaná Lucie v Taxi 121. Téměř celou dobu, kdy se na plátně objevuje, se tváří ustaraně (dobře, s výjimkou ranního sexu) a moc jí nepomáhají již zmiňované dlouhé záběry. V nějakém melodramatickém seriálu by to stačilo, pro film je to málo. 

Je to přece jen debut

Filmová revoluce se Pánkovým prvním celovečerním filmem nekoná, snímek uvízl hluboko pod svými možnostmi. Je mi trochu líto, že zvlášť mladí tvůrci opakují stále stejné klišovité chyby jako jejich mnohem starší kolegové. Od těch se změna myšlení moc čekat nedá, ale mladí filmaři by měli mít nakoukáno, v malíčku mít filmový přehled a znát povedená i nepovedená díla ostatních; přesto se dokola dopouštějí týchž a týchž chyb. Třeba neobratná práce s hudbou, která jasně naznačuje, co se stane. Nelogické chování postav - například reakce dispečinku. Děravá scéna na benzince. A podobně. Nevyvarovali se jich ani Jiří Sádek a Michal Samir v asi nejzajímavějším letošním počinu mladých autorů Polednice, totéž platí i o Pánkovi.

Berlička "je to přece jen debut" zde platí dvojnásobně. Pánek nemá filmové vzdělání, přesto se pokusil natočit sympatickou žánrovku, o které v Česku máme velkou nouzi a je třeba je podporovat. Bez ohledu na to, že se moc nepovedla, jakýsi příslib do budoucna v něm je. Ale Pánek ho musí potvrdit už druhým filmem. A začít třeba tím, že číslo 121 z názvu bude mít jiný smysl než jen datum narození režiséra.