Jen máloco se vyrovná obnovené premiéře klasického filmu, který máte rádi, a je proto radost na podobné události pravidelně chodit. Víte přesně, co dostanete, nehrozí, že byste byli zklamaní, a nádavkem si užijete lepší obraz a kvalitnější zvuk. A pak se jen můžete ponořit do fikčního světa vašeho oblíbeného snímku a kochat se, že jej zase (nebo třeba také poprvé) vidíte na velkém plátně. Od minulého týdne takto můžete navštívit obnovenou premiéru kultovního sci-fi režijního mága Jamese Camerona Terminátor (1984).
Kdo by film neznal. Většina z nás si možná ještě vybaví pirátské VHS, které před revolucí, ale i těsně po ní kolovaly českými domácnostmi a mít právě tento film se považovalo za svátost. Tehdy jsem ho mimochodem poprvé viděl i já - moji rodiče vlastnili videokazetu nejen s Terminátorem, ale i s Predátorem, tak jsem na přelomu 80. a 90. let zhlédl oba filmy jako ještě malý kluk. Že se jednalo o otřesnou kvalitu nahrávky, asi není třeba nějak víc zdůrazňovat. Z dnešního pohledu diváka rozmazleného vymoženostmi jako Blue-ray nebo 3D děsivý zážitek ze sledování umocňoval i rychlodabing. V kopiích Terminátora i Predátora, které jsem tehdy měl k dispozici, všechny hlasy monotónním způsobem přeříkával tentýž znuděný mužský hlas. Ale přesto: ty filmy měly v sobě něco, co jsem do té doby nikdy neviděl, co jsem neznal. Poprvé jsem tehdy poznal estetiku klasických amerických akčních filmů 80. let, tolik rozdílnou proti předchozím dekádám, a zamiloval si ji.
Už jen ta úvodní scéna, kdy se v nehostinném industriálním prostředí zjeví namakaný nahý muž. Nic si ze své nahoty nedělá, suverénně nakráčí za poflakující se partičkou sígrů, kteří z něj mají švandu, a slušně je požádá, aby mu věnovali svoje oblečení ("Chci vaše hadry."). Je jejich chybou, že mu nevyhoví dobrovolně. A pak už drsně vypadající maník se strojovými pohyby míří v džínách a kožené bundě vstříc své oběti.
Schwarzenegger. Arnold Schwarzenegger
Popisovat děj filmu nemá nejmenší smysl, každý ho zná. Ostatně ty nejlepší kousky s Arnoldem Schwarzeneggerem žádný děj v tradičním smyslu vlastně nemají a jsou jen přehlídkou akce. Brutální, zběsilé, plné agresivního násilí, které se v dnešní době už nenosí, a je to možná trošku škoda ("Sarah Connorová?" Prásk!). Jenže Terminátor se vyznačuje několika zvláštnostmi, které si stojí za to připomenout.
V první řadě to, že jde o jedinou pořádnou negativní roli Arnolda Schwarzeneggera. V poměrně dlouhé, jakkoli typově nepříliš široké Schwarzeneggerově filmografii nenajdeme jinou výraznou zápornou úlohu (a nepočítejme do toho Mr. Freezeho z úchylně přeplácaného a strašně nepovedeného Schumacherova nechtěného pokusu o filmové zabití Batmana v psychedelickém snímku Batman a Robin. Ostatně každý, kdo s tím flickem měl co dočinění, se za něj dodnes právem stydí). Arnold coby T800, vražedný stroj z budoucnosti poslaný do hluboké historie roku 1984, je chladný, neprojeví jedinou emoci, protože je coby stroj nemá, celý film nehne brvou (ideální role pro Schwarzeneggera, jinak vlastně špatného herce), pronásleduje a chce zabít nevinnou mladou ženu, která ani netuší proč... a stejně mu divák musí fandit. Rozhodně víc než Kylu Reeseovi (Michael Biehn), taky z budoucnosti poslanému člověku, aby Sarah Connorovou ochránil. No schválně, kdo si pamatoval jméno tohoto lidského hrdiny?
Slovo za 14 tisíc
Filmoví nadšenci spočítali, že za celý film Schwarzenegger, oceněný honorářem ve výši jednoho milionu dolarů, pronese 17 vět se 72 slovy, což vychází přibližně na 13,8 tisíce dolarů za jedno slovo. Nakonec jeho nejslavnější hláška "I'll be back" (možná ještě profláklejší "Hasta la Vista, Baby" padne ve dvojce) byla Americkým filmovým institutem zvolena 37. nejpamátnější citací filmové historie. Ale nebyla to slova, která z Arnieho v této roli učinila popkulturní ikonu. Bylo to především fyzický projev, podpořený tvrdým výcvikem. Schwarzenegger se učil poslepu rozebírat a zase sestavovat zbraně, aby s nimi vypadal co nejpřirozeněji. Učil se střílet, aniž by u toho mrkal. A právě perfektně zvládnuté minimalistické herectví, jež Arnoldovi tolik sedí, společně s nadbytkem charismatu a testosteronu z něj učinilo superhvězdu.
Rozhodně je dobře, že se Schwarzenegger rozhodl roli Terminátora vzít. Původně totiž Arnold chtěl hrát právě roli Kyla Reese, aby si negativní figurou nepošpinil svou image hrdiny. Pak se ale setkal s režisérem Cameronem a vychrlil na něj fůru nápadů, jak postavu Terminátora vylepšit. Cameron byl uchvácen a okamžitě chtěl Schwarzeneggera přeobsadit, ten však váhal a rozmyslel si to až druhý den. A tak se rázem přestalo uvažovat o Lanci Henriksenovi do titulní role a mohl se zrodit kult. Henriksen, jenž měl původně být Terminátorem pro svou průměrnou vizáž, kterou snadno splynul s davem, se však odškodnění a robotické role přece jen dočkal - za dva roky z něj režisér Cameron udělal Bishopa, robotického člena posádky ve filmu Vetřelci.
Cameronův triumf
Dnes patří jméno kanadského režiséra Jamese Camerona mezi nejuznávanější v Hollywoodu, ale v době natáčení Terminátora tomu tak ještě nebylo. Tehdy třicetiletý talent měl za sebou pouze hodně ujetý debut na velkém plátně Piraňa 2: Létající zabiják. Dnes je tento polozapomenutý snímek známý jen nadšencům, a kdokoli dnes tento částečně amatérský film vidí, nikdy by nehádal, že jeho autor je totožný s tvůrcem prvních dvou Terminátorů, dvojky Vetřelců, Pravdivých lží nebo i pozdějších kýčů Titanic a Avatar. Kvůli čekání na Arnolda Schwarzeneggera, jenž byl zaměstnán prací na Ničiteli Conanovi, se začátek natáčení Terminátora posunul o tři čtvrtě roku. Cameron věděl, že jiný film by během devíti měsíců nestihl, a tak čas věnoval nejen podrobným přípravám svého prvního velkého opusu, ale i psaním scénáře svého potenciálního třetího filmu. Hned po Terminátorovi se proto mohl vrhnout na pokračování legendárního Vetřelce. A vzhledem k tomu, že Vetřelci jsou jeden z mála druhých dílů v historii kinematografie, které předčí originál, dnes už víme, že to nebyl ztracený čas.
O vzniku Terminátora koluje zajímavá historka. Právě během natáčení Pirani 2, které Jamese Camerona nesmírně vyčerpávalo a způsobilo mu horečky, měl jednou v noci nepříjemnou noční můru o robotovi z budoucnosti, jenž ho přišel zabít. Hned po probuzení si sen zaznamenal na papír a za necelý rok měl hotovou první verzi scénáře. Přestože měl nasmlouvané zakázky na scénáře jiných filmů, konkrétně Ramba II a Vetřelce, ze všeho nejdřív toužil dělat tohle. Nakonec se mu za symbolický jeden dolar podařilo scénář prodat s tím, že film bude sám režírovat a nikdo mu do toho nebude mluvit. Nakonec získal rozpočet ve výši 6,5 milionu dolarů, a jakmile mohl, vrhl se do natáčení po hlavě.
Nejsme zvířata
Camerona tvorba mrazivého sci-fi s neradostnou vizí budoucnosti lidstva naprosto pohltila. Právě zde se jako první objevily zkazky o jeho přísnosti a tvrdosti, kterou nejen po hercích, ale všech členech štábu vyžadoval. Za několik let, při natáčení akční sci-fi Propast, utekla herečka Mary Elizabeth Mastrantonio z placu s pláčem a křičela: "My nejsme zvířata, jsme lidi!" Úplně stejně tvrdý byl ale i na sebe. Když třeba při nebezpečných scénách scházeli kaskadéři, neváhal a zaskočil za ně. "Chvílemi jsem si myslel, že úplně zmagořil," vyjádřil se k tomu později Arnold Schwarzenegger. Cameron zaskakoval všude, kde se dalo, a tak třeba i hlas na záznamníku, který si Sarah Connorová v úvodu filmu pustí, je také jeho.
Režisér jako námět k Terminátorovi využil dva díly seriálu Krajní meze, který se vysílal v 60. letech. To se jejich autorovi, spisovateli Harlanu Ellisonovi, moc nelíbilo. Navíc se mu zdálo, že i koncept Skynetu Cameron obšlehl z jiné Ellisonovy povídky I Have No Mouth and I Must Scream. Byl z toho nijak příjemný soudní spor, po kterém režisér musel kapitulovat, dopsat Ellisonovo jméno do titulků a zaplatit mu tučné odškodné. Všechno se mu ale bohatě vyplatilo. Úspěch Terminátora byl fantastický.
Nejvýdělečnější film roku
Diváci se na film jen hrnuli. Cameron samozřejmě nepočítal s tím, že by se dočkal příznivého přijetí od kritiky nebo snad nějakého ocenění, ale to ho v nejmenším nepálilo. Jasné vysvědčení mu vystavilo publikum. Z Terminátora se stal film, který roku 1984 v konkurenci oscarového Amadea, Krotitelů duchů, Indiana Jonese a chrámu zkázy, Policejní akademie nebo Policajta v Beverly Hills celosvětově vydělal přes 78 milionů dolarů, což bylo v poměru k nákladům nejvíc ze všech (celkově toho roku nejvíc vydělal Indiana Jones - 333 milionů -, ale za podstatně vyšší budget). A pochvaly se dočkal i z nečekaných míst. Třeba geniální sovětský režisér sci-fi Andrej Tarkovskij, jehož nelze podezírat z obliby komerční kinematografie, se navzdory výhradám k množství násilí a mizerným hereckým výkonům o filmu vyjádřil hodně pochvalně.
A hlavně Cameron stvořil kult. Co na tom, že ze všech pokračování bylo zapamatováníhodné jen hned to první, s podtitulem Den zúčtování. V něm se Schwarzeneggerův kyborg postavil na stranu dobra a jeho souboj s novějším typem T1000 v podobě Roberta Patricka neměl chybu. Další filmy či seriály (Vzpoura strojů, Příběh Sarah Connorové, Salvation, nakonec i loňský Genisys) potřebnou kvalitu neměly a šlo o nezajímavé vaření z vody. A nelze očekávat, že příští rok, kdy má do kin zamířit další pokračování (s již slíbenou Schwarzeneggerovou účastí), to dopadne lépe. I když - kdo ví, jak to bude. Třebaže Genisys vydělala 440 milionů dolarů, studiu Paramount se to zdálo málo a prozatím točení dalšího dílu zastavilo.
Na další nepovedená pokračování se ale nemusíte ohlížet. V kinech teď běží ten první. Nejlepší. A stojí za to, abyste se na něj vypravil. Arnoldův Terminátor je zpět - přesně tak, jak ve své hlášce slíbil.
