Král komiků
Tulák Charlie a jeho české stopy
20.01.2018 05:21 Původní zpráva
Od smrti krále komiků Charlieho Chaplina uplynulo loni o Vánocích čtyřicet let. Filmový historik Ondřej Suchý už léta mapuje i Chaplinovy české stopy. Velký herec, scenárista a režisér měl například milenku z Mariánských Lázní a setkal se i s Vlastou Burianem.
V roce 1908 počínající kinematografický průmysl o Charliem Chaplinovi ještě nic nevěděl a tehdy devatenáctiletý mladík si zatím vydělával na živobytí u divadla. Zaměstnával ho majitel kočovné společnosti Fred Karno z Londýna, který soubor občas vyvezl na evropské turné a představil ho prý i na scéně pražského Varieté čili dnešního Hudebního divadla Karlín.
Všechna svědectví o pražském vystoupení budoucího krále němého filmu jsou bohužel z druhé ruky. "Třeba pražský artista, eskamotér a stepař Beda Lak se ale dušoval, že vystoupení mladého Chaplina ve Varieté viděl na vlastní oči," zjistil filmový historik Ondřej Suchý. Komik údajně v Praze vystupoval v jakési parodii na tingl-tangl, tedy na lidové kabarety.
Šedivé časy
V memoárech Můj životopis si Charlie Chaplin na vystoupení v Karlíně nevzpomněl, ale podle Suchého to neznamená, že v Praze nehrál. "Jen se mistra na tuhle anabázi nikdy žádný Čech nezeptal," míní Suchý.
U Karnovy společnosti získal Chaplin první velké role a najednou on, který vyrůstal v nepředstavitelné bídě, pobíral královské honoráře. "Podepsal smlouvu na rok po čtyřech librách týdně. Líbám, Charlie," napsal herec v telegramu bratru Sydneymu, když dostal hlavní roli v představení Fotbalový zápas a díky angažmá si mohl najmout nový byt a vybavit ho nábytkem za čtyřicet liber.
Líčení bídného dětství s matkou samoživitelkou, zatímco otec se s hereckou společností upíjel k smrti, je přitom nejdojemnější částí Chaplinových vzpomínek. Syrové vyprávění dokonce připomíná romány Charlese Dickense: "Picasso měl svoje modré období. My měli šedivé, když jsme žili z veřejné dobročinnosti, z poukázek na polévku a z balíčků chudinské péče." Matka živila syny díky šicímu stroji, ten ale jednou zabavil exekutor a malý Chaplin i s bratrem skončili v chudobinci.
Skandální honoráře
V roce 1912 odjel komik do Spojených států amerických, kde začal s natáčením grotesek a o dva roky později vytvořil jednu z nejslavnějších postav stříbrného plátna - komického tuláka Charlieho, který ho proslavil v biografech na všech kontinentech. Honoráře Chaplina okouzlovaly, jeho memoáry jsou i jistým druhem účetní knihy, chlapec z chudobince se prostě ve stáří potřeboval pochlubit svými pohádkovými zisky: "Slibovali mi 350 tisíc dolarů, jestli natočím dvanáct dvoudílných filmů. Odpověděl jsem, že před podepsáním smlouvy chci předem prémii 150 tisíc dolarů."
V Rakousku-Uhersku se však v té době jeho grotesky ještě nepromítaly. Když autor tohoto textu hledal v archivu periodik Národní knihovny vůbec první zmínky o slavném tvůrci, našel zprávu z 15. dubna 1916 v Lidových novinách. Ale ta neřešila kvalitu snímků, nýbrž se pohoršovala nad Chaplinovými zisky: "Které umění se platí? Jak nerozumně je to na světě rozděleno, ukazuje případ slavného anglického herce Charlie Chaplina. Za svou činnost při novoyorské světové továrně filmů dostává 3 240 000 korun příjmů ročně. Přes tři miliony korun! Více nežli má mnohý evropský král!" Tato informace o jakémsi komediantovi musela v monarchii působit věru skandálně. Podle tarifů rakouského státu totiž třeba ministerský předseda nebo polní maršál pobírali v roce 1916 pevný plat 52 tisíc korun ročně a úředník s nižším vzděláním 2300 korun za rok.
Devětsil, Čapek a bulvár
Už v roce 1917 postavil Chaplin vlastní studio, v němž mimo jiné natočil snímek The Kid (1921), příběh tuláka a malého opuštěného chlapce, který je dodnes perlou ve světové filmotéce. Z bláznivého hochštaplera se stal skutečný hrdina se srdcem na pravém místě, takže k smíchu diváků přibyly i slzy.
To už se ve středu Evropy rozpadla habsburská monarchie, Chaplin vtrhl do československých biografů a pro mladou generaci se stal i novou modlou. Když se v roce 1925 umělci sdružení v avantgardní skupině Devětsil rozhodli, že mu udělí čestné členství, kupodivu se jim to podařilo díky českému herci Rudolfu Myzetovi, který působil v Hollywoodu. "S díky přijímám," napsal herec Devětsilu.
Karel Čapek v témže roce zveřejnil sloupek Chaplin čili O realismu, v němž vysvětlil podstatu chaplinovské komiky: "V jeho rukou pozbývají věci svého symbolického, odtažitého nebo zvykového významu a vracejí se v prvotní rajský stav." Chaplin si podle Čapka nevystačil s tím, že mu vítr sfoukl buřinku z hlavy a ta odletěla pod kola tramvaje, nýbrž "odhalil celé psychologické i fyzické bohatství této události".
Český tisk bedlivě sledoval i hercovy eskapády, třeba v odpoledním vydání Lidových novin z 29. října 1920 se na titulní straně důkladně rozebíral rozvod Charlieho Chaplina s první ženou Mildred Harrisovou (Chaplin byl ženat ještě třikrát). "Poněvadž se jedná o člověka, který umí rozesmáti miliony lidí, jest zajímavo se dověděti, proč právě on svou ženu rozplakal," začal celý článek poněkud alibisticky. Chaplin byl podle Lidovek spořivý a lakotný muž. "Na svou ženu žárlí. Nesnese, aby se nápadně strojila, aby se směla podívati na jiného muže."
Milenka z Mariánských Lázní
Film Zlaté opojení z roku 1925 se stal skvělou parodií na zlatokopeckou horečku a Chaplin ho pokládal za vrchol své dosavadní tvorby. Po sentimentálních Světlech velkoměsta (1931) natočil Moderní dobu (1936), důvtipnou parodii na zmechanizovaný svět. Přes vynález zvukového filmu natočil oba snímky v němé verzi, čemuž tleskali nostalgikové, zatímco lidé jdoucí s trendy mu to vyčítali.
"Charlie Chaplin přijede do Vídně," oznámil český tisk na jaře 1931. Umělec mířil na premiéru Světel velkoměsta a z Berlína to vzal vlakem přes Prahu. "Vlak zastavil na Wilsonově nádraží 15. března 1931 v časných ranních hodinách. A je dost možné, že vykoukl z okénka a rozhlédl se po secesní litinové hale i k nádražní budově," přemítá Ondřej Suchý. Ale možná také tvrdě spal. Průjezd krále komiků v každém případě potvrdil i Český filmový zpravodaj z 21. března 1931.
Ještě senzačnější článek přinesly tuzemské deníky 23. června 1931. Například Národní politika na čtvrté straně psala: "Charlie Chaplin a Vlasta Burian se setkali na francouzské Riviéře. Jak je již známo z denních zpráv, dlí tam tak Charlie Chaplin se svým novým objevem, Marií Müllerovou z Mariánských Lázní," začínala zpráva, v níž hráli hlavní roli dokonce dva občané Československa. O Marii Müllerové přitom Chaplin důvěrně píše i ve svém životopise, přičemž románek s dívkou z Mariánských Lázní uvádí zajímavou sexistickou úvahou: "Plození je hlavní zaměstnání přírody a každý muž, ať mladý, či starý, odhaduje při setkání s každou ženou možnost vzájemného sexuálního vztahu. Tak to bylo vždycky i se mnou."
Za "čas sexu", jak to Chaplin doslova napsal, považoval každé mezidobí, kdy zrovna nenatáčel. Na prázdninový vztah s Marií Müllerovou vzpomínal i po letech láskyplně, ovšem zároveň s chladnou hlavou účetního: "Dával jsem jí týdenní apanáž a chodili jsme spolu po kasinech, restauracích a gala večírcích. Večeřeli jsme spolu a tančili tango a bavili se všemi obvyklými způsoby. Její blízkost mne lapila do sítí jejího kouzla."
Marné čekání na Mistra
Ale zpět k Burianovi. Národní politika dále psala: "Na Riviéru přijel před několika dny také Vlasta Burian se svou chotí: tam na promenádě setkal se poprvé Burian s Chaplinem. A tak stály proti sobě dvě populární osobnosti podivných kontrastů: bujarý, vytáhlý a veselím sršící Burian a malý plachý Angličan, tiché zřetelné mluvy a melancholických očí. Burian mu řekl, že ho srdečně zve do Československa. Chaplin poděkoval za pozvání a prohlásil, že je akceptuje."
Neakceptoval. Chaplin do Československa nikdy nepřijel, ačkoli na to čekal celý Barrandov. O možné komikově návštěvě Prahy se však tolik napsalo, že v Lidových novinách vyšel i jeden posměšný fejeton, jenž líčil zasedání komise, která připravovala program jeho návštěvy. "Druhého dne budou Chaplinovi předváděny význačné české filmy. Velký mistr světelného jeviště chce totiž zdokonaliti svou techniku a chce se vystříhat všech chyb a omylů. Jeho tajemníci budou pečlivě registrovat věci a nápady, které v českých filmech uvidí, aby Charlie věděl, co nemá v budoucnosti dělat."
Nepřítel i přítel režimů
Chaplinovým prvním mluveným snímkem byla útočná satira na Hitlera s názvem Diktátor (1940). Na černou listinu se tak umělec dostal i v protektorátu Čechy a Morava, kde tisk neustále "odhaloval" jeho židovský původ i protiválečné aktivity. "Charlie Chaplin propůjčil k protiněmeckému štváčskému filmu svoji ubohou postavu," psaly Lidové noviny 1. listopadu 1940. "Židovští filmaři s Chaplinem v čele," zaznělo v témže listu o dva roky později v textu nazvaném Židovský Hollywood.
Světla ramp (1952), dokončená ještě v Americe, měla veřejnou premiéru až v Evropě, do níž se herec uchýlil v roce 1952 a usadil se u švýcarského Lausanne. Byla to vlastně vynucená emigrace, protože mu americké úřady zakázaly vstup do USA kvůli údajným sympatiím ke komunismu. Herec se stal velkým cílem pro šéfa Federálního úřadu pro vyšetřování J. Edgara Hoovera, který byl úspěšný do té míry, že velká část Američanů se proti Chaplinovi otevřeně obrátila. S Amerikou si pak velký komik vyřídil účty v trpké satiře na období mccarthismu Král v New Yorku (1957). Jeho posledním filmem se stala romantická komedie Hraběnka z Hongkongu (1967).
Chaplinův švýcarský exil byl samozřejmě vodou na mlýn pro komunistické režimy ve východní Evropě. V roce 1954 měl dokonce král grotesky přijet na filmový festival v Karlových Varech, ale předseda poroty A. M. Brousil musel v zahajovacím projevu oznámit, že "Charlie Chaplin svoji neúčast na festivalu omlouvá pracovním zaneprázdněním a zasílá československým filmařům srdečné pozdravy". Hned po projevu byl promítnut první festivalový snímek Botostroj, agitka namířená proti obuvnickému (a již znárodněnému) Baťovu impériu.
Mundstock, výkupné a YouTube
Poslední kontakt s československými umělci učinil komik na počátku sedmdesátých let, když projevil zájem zfilmovat román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock, který v roce 1969 vyšel v Londýně. Filmový historik Suchý o Chaplinově impulsu hovořil přímo s Fuksem, který událost potvrdil a dodal: "Osoba Mundstocka má v sobě doslova všechny nejlepší parametry, na Chaplina jakoby ušité." Stárnoucí herec a režisér už ale po Hraběnce z Hongkongu žádný další film nenatočil a zemřel 25. prosince 1977, nicméně krátce po jeho smrti se odehrála další chaplinovská groteska. To když 3. března 1978 rakev s ostatky vykopali na hřbitově dva východoevropští emigranti, třicetiletý Bulhar a čtyřiadvacetiletý Polák. Za navrácení nebožtíka žádali půl milionu švýcarských franků, policie však oba výtečníky záhy dopadla. I s rakví.
Ondřej Suchý dodnes udržuje kontakty s komikovým příbuzenstvem: "Prostřednictvím Facebooku jsem se seznámil s nejmladším Chaplinovým synem Eugenem. A teď v listopadu jsem zase strávil celý den v Chaplinově švýcarské vile a jeho obrovské zahradě. Tamní Chaplin's World je úžasným zážitkem." Stejnou radostí jsou ale pořád i němé grotesky, dnes navíc lehce dostupné i na internetovém kanálu YouTube. Zkuste si je pustit třeba hned a uvidíte, že král němého filmu zůstává nesmrtelný.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.