Filmová recenze
Týpci a zbraně: po čertech dobrá jízda

Český distribuční název (Týpci a zbraně vs. originální War Dogs) a jméno režiséra Todda Phillipse, specialisty na komedie jako všechny Pařby (ve Vegas, v Bangkoku a potřetí), puberťácký Road Trip nebo třeba oblíbení, přesto dost slabí Starsky a Hutch. To mohou být dva důvody, proč s návštěvou kina otálet. Nemohli byste ale udělat větší chybu. Režisér se rozhodl sáhnout po vážnějším tématu, a Týpci a zbraně tak nabízejí mnohem víc.

War dogs jsou lidé, kteří se války přímo neúčastní, nebojují v ní, přesto z ní profitují - překupníci zbraní. Za války je armádě třeba výzbroje, která se snadno nedostává, a pokud máte vyzbrojit celou nově vznikající afghánskou armádu, není to jen tak. War dogs je hanlivé označení, ale hrdinové filmu (a bezpochyby nejen oni) jsou na to vlastně hrdí. A jejich příběh je o to působivější, že byl natočen podle skutečné události (a knihy Arms and the Dudes od Guye Lawsona, odtud český název).

Z Miami do Iráku

Hlavním hrdinou je David Packouz (Miles Teller), budižkničemu z Miami, který se živí jako masér bohatých staříků a má hluboko do kapsy. Když mu jeho přítelkyně oznámí, že je těhotná, je zděšený ještě víc. Naštěstí se do Miami vrací jeho dávný kamarád ze základní školy Efraim Diveroli (Jonah Hill), co právě odešel z firmy vlastního strýce, který ho údajně podvedl, a tak zakládá vlastní byznys. Oba mladíci začnou pracovat spolu. Nejprve využívají málo známou vládní iniciativu, která umožňuje i malým firmám ucházet se o armádní zakázky, a soustředí na malé dodávky zbraní. Jak bohatnou a začínají žít na vysoké noze, jejich společnost mohutní, až se dostanou k obří zakázce za 300 milionů dolarů. Jenže to už se hranice mezi legálním a nelegálním byznysem začnou pomalu stírat a zvlášť David si uvědomuje, že se zaplétají s lidmi, kteří mohou být pekelně nebezpeční...

Film Týpci a zbraně vychází z aktuálních témat současného amerického vojenského angažmá v Iráku a Afghánistánu, o němž je zřejmé, že tvůrcům není po chuti, satirické poznámky na adresu federální vlády a zvlášť bývalého prezidenta George W. Bushe jsou až příliš jednoznačné. Zbytečně silně antimilitaristické a protiestablishmentové pojetí je však jednou z mála pih na kráse, a pokud na rozdíl od autora těchto řádků patříte ke kritikům zahraničí politiky USA, připíšete snímku další významné plus.

Poživačně chlípný Jonah Hill

Oba hlavní hrdinové prakticky neslezou ze scény, obvykle jsou na ní oba, proto bylo obsazení hlavních rolí hodně důležité. A zde měl režisér správnou ruku. Miles Teller (Fantastická čtyřka, Divergence, Rezistence) sice na plátně nepředvádí žádné zázraky a sympatiemi příliš neoplývá, ale v rámci své role, která osciluje na hranici mezi svědomím a bezskrupulózním lhaním třeba své partnerce, se s Davidem Packouzem popasoval dobře. Komu ale celý film patří, to je Jonah Hill (letos se objevil v Buchtách a klobásách nebo coenovské hříčce Ave, Caesar, pamatovat si jej můžete i z Vlka z Wall Street). Jeho Efraim Diveroli je slizký, úlisný, podrazácký, chlípný, arogantní, místy s psychopatickým chování, přesto z něj nejde odtrhnout zrak. Kdykoli nebyl v záběru, těšil jsem se, až se do něj zase vrátí. Zmínka o Vlkovi z Wall Street nebyla náhodná - tam Jonah Hill hrál Donnieho Azoffa, který sekl s prací obsluhy v bistru, aby mohl pracovat pro Jordana Belforda. Tady se stal Belfordem sám - i když, pravda, o dost umírněnějším. Orgie se nekonají, jen si rád nosem prožene bílý prášek a zapálí si špeka.

Ostatní herci jsou spíš jen do počtu. Bradley Cooper vystřihl mezinárodního obchodníka se zbraněmi Henryho Girarda, který je zapsán na seznamu světových teroristů, spíše v rámci rutiny, a scénář nedal Aně de Armasové (prakticky neznámé kubánské krásce, kterou se vyplatí do budoucna sledovat) v roli Davidovy partnerky Iz zrovna moc prostoru. O další stafáži, ať už to jsou američtí vojáci v Iráku nebo zaměstnanci skladiště se zbraněmi v Albánii, nemá cenu ztrácet slov.

114 minut zábavy i bez děje

Film sleduje celý příběh dvou mladých štik v překupnickém rybníčku od začátku až do konce, přesto se v něm tak mnoho nestane. Největší porci zábavy obstarává cesta do Sýrie a hlavně potom do Iráku, kde s pomocí pašeráků převážejí náklaďák plný pistolí, a potíže v albánském skladu. Na takřka dvě hodiny to není moc, ale stejně se divák nenudí ani vteřinu - zároveň sleduje příběh o falši, kamarádství, podrazech a morálních dilematech. Navíc je film skvěle nasnímán, v Iráku i Miami z plátna čiší horko, Albánie je zase bezútěšně studená. Scény navíc podmalovává výborná hudba a i soundtrack stojí za to si poslechnout více než jednou.

Jakkoli se jedná o poměrně vážná témata, nebyl by to Todd Phillips, aby film neokořenil svými vtípky. Proto má snímek v kolonce žánrů vyplněno "komedie". Naštěstí jsou všechny fórky dobré, odlehčí děj a nesklouzávají ani k trapnosti, ani k tomu nevyužívají laciné propriety jako momentální zhulenost hrdinů. I proto se na celých 114 minut skvěle dívá.

Jasný kinotip

Letošní léto nepřineslo zrovna mnoho úspěšných diváckých hitů. Lze snadno předpokládat, že jím pro mainstreamové publikum nebudou ani Týpci a zbraně. Ale byla by to opravdu škoda, osobně jsem se u žádného filmu v letní sezoně tolik nebavil. Může za to především Jonah Hill, jemuž by za manipulátora Diveroliho slušela nějaká cena.

Pokud by měly být jmenovány filmy podobné Týpkům a zbraním, bylo by třeba jmenovat Vlka z Wall Street a Sázku na nejistotu, jim se snímek podobá asi nejvíc. A nezapomeňte, že oba zmiňované hity byly v roce 2014, respektive letos nominovány na Oscara. Lepší pozvání do kinosálů asi nemůže být.